Archiv rubriky: Kočičí příběhy (povídky, deníčky, pohádky)

Povídky, deníčky, pohádky, zážitky – to vše ze života koček a o kočkách

Třetí den poté (po dni zvaný „Blbec“)

Ahoj všichni kocouřové, veselí i happy i všelijak barevní a mramorovaní. http://veselykocour.cz/wp-content/plugins/wp-monalisa/icons/wpml_smile.gif

Paničce už nebudu říkat nikdy panička, ale jen „Ta potfora“. Vysvětlila mi, proč mi provedla to, co mi provedla, tu opici – kastraci. Prý je to proto, abych nedopadla jako Missy, která chudinka volala – cituji: „Kde jsi, mňauláááááčku můůůůůůůj“ – konec citátu, a stejně se žádného mňauláááááčka nedovolala (což teda nechápu, protože k čemu jsou teda venku kocouři). Pokračování textu Třetí den poté (po dni zvaný „Blbec“)

To byl teda den Blbec!

Dnešní den byl asi nejhorší v mém životě. Vážně!!! Už od té chvíle, co šli panička s páníčkem spát, bylo všechno vzhůru nohama. Zjistila jsem to velice rychle – sebrali mi misky s krmením. Což o to, najedená jsem byla dost, takže to by nebylo to nejhorší, ale hrůza měla pokračování. Ráno panička vstala se mnou, ale ne proto, abychom si hrály, ale proto, aby mi někam zmizela. A na misky s krmením zapomněla a navíc poschovávala i všechny ty báječné kapsičky, které by se daly v nouzi prokousnout. A vrcholem všeho bylo, když mi páníček schoval i misky s vodou.
Pokračování textu To byl teda den Blbec!

Přebírám velení

Ahoj kocourové, veselí i happy.

Vůbec nechápu, jak ti dvounožci můžou bez naší pomoci přežít. Ale možná proto si nás pořizují, protože nejsou schopni samostatného života a potřebují nás, kočky. Hodně rychle jsem zjistila, že u mé paničky a páníčka vládl před mým příchodem úplný zmatek. Vůbec nic nefungovalo. V noci panička s páníčkem spali místo toho, aby si hráli a šmejdili po bytě. Taky na krmení v pět ráno jsem si musela paničku „vycvičit“. Pokračování textu Přebírám velení

První den v mém novém království

spinkám  Ahoj všichni kočičáci a kočkomilové,

jak jsem slíbila minule, namňoukala jsem svoje další povídání o tom, jak jsem se dostala do nového domova mé paničce, a ona to za mě pěkně napsala. Já vám kočky pořád musím něco povídat a komentovat. Nejradši broukám na tu divnou kočku, co se jí říká papoušek. Že by to mělo něco společného s papáním oušek? To se musím ještě paničky zeptat. Ale povídám, i když se jdu podívat z okna, když si hraju s myškou nebo když jdu na svůj záchůdek. Už jsem vám říkala, že záchůdek bylo to první, co jsem ve svém novém domově viděla? Určitě neříkala…
Pokračování textu První den v mém novém království

Jak jsem se dostala do nové rodiny

U páníčka je nejlíp  Ahoj všichni kočičáci a kočkomilové,

panička… no teda panička… paní domu jsem tady přece JÁ!!! Ale budu mé člověčici a člověku říkat panička a páníček.

Tak teda panička mi nedávno vyprávěla, že existoval nějaký kocourek Modroočko, který si psal deník drápky do starého křesla. Tak jsem si řekla, že to zkusím, ale protože jsem kočka moderní a přišla jsem na to, že na škrábadle se moje deníčky špatně čtou, tlapkuju je na klávesnici. Naučila jsem se to snadno, hned první den, když jsem paničce u počítače seděla na klíně. Hned jsem odtlapkovala mého speciálního kočičího smajlíka po ICQ. Vážně!!!

Pokračování textu Jak jsem se dostala do nové rodiny