Archiv autora: Monika

Můj život s kocourem 100. díl – Ještě, že mě mají

Odpočívám po dobře vykonané práci

Chci se omluvit, že jste na můj jubilejní stý deníček museli tak dlouho čekat. Protože je to ale deníček poslední a další už budou jenom Občasníčky, chtěl jsem ale sepsat něco oslavného. Něco, co by podtrhovalo mou zrzokocouří vznešenost, důležitost, roztomilost, šikovnost… Heršvecdudy, kdo sem dal tu sklenici? To bude zas dvounohá mlít, že jsem kopyto bábiný a všechno shodím… Kde jsem to skončil? Jo, šikovnost! Šikovný to já jsem! Pokračování textu Můj život s kocourem 100. díl – Ještě, že mě mají

Můj život s kocourem 99. díl – Bouřka

Já se ničeho nebojím.

Minulý týden u nás bylo takové horko, že jsem přes den ani na terasu nechodil. Dvounohá ta jo. Ta se tam opékala, jako kuře na rožni. Já jsem ale chytrý kocourek, takže jsem ležel v chodbě ve stínu a hlídal dvounohou, aby nezapomněla na krmení mé maličkosti. Ven jsem chodil až večer, ulovit si pro radost nějakého toho bzučivého brouka. Sice jsem nad nimi slavně zvítězil, ale pár se jich stačilo schovat, to abych měl zábavu i na další letní večery. Pokračování textu Můj život s kocourem 99. díl – Bouřka

Můj život s kocourem 98. díl – Válečník

Číhám na kořist!

Jsem hrdina! Veliký bojovník. Zachránil jsem naší dvounohou před invazí brouků. Lítavejch, bzučavejch, hnusnejch, velkejch a úplně strašidelnejch brouků. Vyrojili se z ničeho nic za soumraku na naší terase. Asi je vyrušil ten uřvanej kos, kterej mě provokuje každý večer z rohu okapu. Dvounohá tomu jeho hysterickému jekotu říká zpěv. Že to prý je večerní koncert. Já to ale vidím úplně jinak, a kdyby se mi ten kvákal dostal do spárů, špatně by se mu vedlo. Pokračování textu Můj život s kocourem 98. díl – Válečník

Můj život s kocourem 97. díl – Já nic, já muzikant

Už je zase fuč

Taky se vám doma ztrácejí věci? Nám teda jo, hlavně hračky. Kulaté hračky. Ztrácejí se samy od sebe. Dvounohá podezírá mě, ale já nic neztrácím. Myslím si, že u nás nejvíc hraček spolyká ta potvora, co ječí a Vzducholodě se jí bojí. Dokonce i důstojná vševědoucí Beruška před ní zbaběle prchá na schodiště. A to já se té obludy zase nebojím. Já s ní bojuju! Udatně. Ale stejně jí neumím ty spolykané hračky sebrat. To umí jedině dvounohá. Pokračování textu Můj život s kocourem 97. díl – Já nic, já muzikant

Můj život s kocourem 96. díl – Dopis dvounohé

Tak sis mě přivezla

Moje nejmilejší dvounohá,

nedávno mi byly dva roky, alespoň podle toho, co jste s mojí mámou Janičkou od Světlušky vymyslely. Řekly jste si, že budu slavit na Den dětí, asi aby se to líp pamatovalo. Nikdo totiž neví, kdy jsem se opravdu narodil. A není to ani důležité. Mnohem důležitější je, že sis mě, moje dvounohá, našla na fotkách ze Světlušky a dovezla domů. Pokračování textu Můj život s kocourem 96. díl – Dopis dvounohé

Můj život a kocourem 95. díl – Umělec

Tady mě snad nenajde…

Stal jsem se bytovým designerem. Velmi uznávaným bytovým designerem. Všichni uznali, že nic takového ještě neviděli, a to ani neviděli, když jsem to tvořil. Dvounohá přitom nebyla a dvounožec sice byl, ale spal. I proto jsem mohl tvořit nerušeně a dát do toho celou svou tvůrčí osobnost. Pokračování textu Můj život a kocourem 95. díl – Umělec

Můj život s kocourem 94. díl – Zákazy jsou pro kočku

Opravdu nesmím na stůl. Je to zakázané. :-D

U nás nesmíme na kuchyňskou linku. Nevím sice proč, ale máme to zakázané. Jakoby na té lince bylo něco zvláštního, co vyžaduje nepřetržitou ochranu. A přitom tam není dočista nic. Vím to! Já tam byl! Zákazy jsou totiž pro kočku a ne pro kocoura.  Pokračování textu Můj život s kocourem 94. díl – Zákazy jsou pro kočku

Můj život s kocourem 93. díl – Konečně venku

Už odmalička jsem chtěl být zahradníkem :-D

Konečně už tu snad máme jaro, sluníčko a teplo, takže můžeme s dvounohou na terasu. My bychom mohli na terasu i když teplo zrovna nebylo, jenže dvounohá nás tam nechtěla pustit. Má pořád pocit, že nás musí bůhvíproč hlídat a kontrolovat. Ještě nepřišla na to, že my jsme bezúdržboví a ohlídáme se sami. Zejména při rošťárnách jsme úplně soběstační. Pokračování textu Můj život s kocourem 93. díl – Konečně venku

Můj život s kocourem 92. díl – Manekýn

Jsem štíhlý krasavec!

Představte si, že jsme s dvounohou málem zapomněli na deníček. Naše dvounohá totiž tak hrozně moc pracuje, že ji nemáme doma ani o víkendech, ani o svátcích. A pak to takhle vypadá. Papiňáková s límcem se musí drbat sama, protože na to dvounohá nemá čas, já se musím namáhat s kousáním hovězíčka, protože dvounohá mi ho ve spěchu nakrájela na moc velké kusy. Pokračování textu Můj život s kocourem 92. díl – Manekýn

Můj život s kocourem 91. díl – Papiňáková s límcem

Pěkně nakrknutý papiňák.

Máme nemocnou Vzducholoď Berušku. Pořád běhala na jeden záchůdek, na druhý záchůdek, až jí z toho našli močové kameny. A protože Beruška je ruská kočka a musí mít všechno balšoje, měla balšoje i ty kameny. Byla proto na operaci, a teď je z ní prý agama límcová. Tak jí alespoň říká dvounohá. Pokračování textu Můj život s kocourem 91. díl – Papiňáková s límcem