NAŠE JÍDELNÍ RITUÁLY

– jak je sepsala Cecilka za všechny,  tudíž  i  za  dvounohou  (pečlivě  jsem  text  zkontrolovala  a  opravila  její  pravopis)

Kocourek Bejby nedávno nadhodil téma JÍDELNÍCH RITUÁLŮ a tím se postaral o toto povídání. Stejně jsme slíbili, že něco o naší smečce natlapičkujeme, takže to tu máte.  A ujala jsem se toho já, Cecilka pruchatá, nejkrásnější kočička na světě, dvounohou mami milovaný drobeček.

Bože ta Cecil je teda skromná!!! Tak trochu už se nezmiňuje o tom, že se jí občas říká „pochcandíro“ (to když mi počůrá postel protože mrouská a potřebuje přeznačkovat tu druhou ženskou doma) nebo zmetku mouratej (to když při levitaci shazuje co má pod tlapkami)!

Tak já tak trochu představím naší smečku a probereme i to jídlo.
Naše jídelní rituály jsou naprosto poplatné její práci a jejímu času. Takže jsou vlastně hodně nepravidelné. Ona totiž někdy odchází ráno hodně brzy, někdy až dopoledne, někdy přijede nečekaně brzy hned po obědě, někdy zase až za tmy….. Trpíme! Jsme ubozí, podvyživení a nešťastní – já např.vážím pouhé 2,2 kg, no to snad uznáte, že není mnoho! A to jsou mi prosím pěkně už 4 roky! Vypadám jako kotě a mami mi říká „cvoku proužkatej“, teda nevím, asi se urazím a odstěhuju. To mám ostatně v úmyslu pokaždé když mami otevře dveře do bytu – vyrážím, kličkuju…… jen se dostat ven!

Cecilko jen tak mimochodem – byla jsi drobek jako kotě a drobkem už zůstaneš i když „žereš“ za tři velké kočky. Za to já fakt nemůžu! A to tvoje zdrhání ze dveří se mi naštěstí podaří vždy zažehnat. To spíš nedávno překvapila flegmatická Lady, když se mi prokmitla mezi nohama, byla v momentě na schodišti a mazala do pater nahoru. Já za ní letěla jak splašená a to jsem se předtím modlila, abych došla z auta domů a nepočůrala se. Dohnala jsem jí ve 4 patře, tam nesvítilo světlo a Lady znejistěla. Přičapla si a oddychovala, tak jsem jí odlovila a za hooooodně hlasitých protestů naší mňaudámu vrátila zpátky.

No, zase na druhou stranu váhový průměr nám zvyšuje sněhobílá Lady, která je teda fakt hodně plnoštíhlá. Přes 7 kg živé váhy, to už je kus kočky. Prý je jí 5 let. Nevím, ale někdy mi připadá jako kočičí babička s tím svým přístupem k životu.

Nojo, obřík ona je, ale je nádherná, mohutná, taky neblbne jako ty, nelevituje bytem a nedělá hovadiny jako ty. Ladynku by např. nikdy nenapadlo viset předními tlapkami na šprucli mezi okny a mydlit zadními hrabáky do skla, takže všichni, co jsou ve dvoře, zírají vyděšeně do našeho okna, protože to jsou rány jak od datla. Je důstojná a majestátní, jen tak něco jí nerozpohybuje. Lady je nad věcí a to jméno, co jsem jí dala, jí opravdu sedne. A k životu má, milá Cecilko, přístup velmi filosofický.

Melíšek II.tedy taky není žádný hubeňour a je ho pěkný kus černého kocoura. Mami ho teda nevážila, ale bude to tak přes 5 kilíček. On je hodně statný a velký a zdá se, že s tím růstem snad ještě neskončil. A je to pěkný nešika! Vždycky se mu směju, když odněkud padá.

 

Nojo, Melíšek II.je takový malý hromotluk. Miluje mazlení – to plácne kocourem na koberec a „drbééééééj bříííííškoooooo“. A cintá u toho! Ale je to fakt zvláštní jak je nešikovný. Mám pocit, že má něco s páteří, protože je pro něj problém někam vylézt nebo vyskočit. A při pohlazení cítím hrbolky a zpočátku se i dost bál nohou, možná mu někdo v mládí ublížil. Jsou mu tak 2 roky a je to můj malý černý poklad. Má úplně jiný výraz, nežli měl Melíšek I., jiné oči, ale je stejně miloučký.

A pak tu máme nenažraného zrzavce s bílou náprsenkou a ponožkami – „benjamínka“ domácnosti Damiána. Ten je snad bezedný. Zbodne svojí misku jako první a pak se vrhá na ty naše. Hlavně spadeno má na misku Lady, která jí jako dáma, tudíž velmi pomalu, tak si nesmí stěžovat, že jí to Damíš sežere. Občas ho plácnu nebo zakousnu, ale vždyť on je ještě kotě!

Jojo, Damiánek je stále ve vývinu, myslím že mu je tak 15 měsíců a potřebuje hodně baštit, což opravdu rád činí. Díky kvalitním masitý a hodně mastným granulkám měl průjmík a prdíky, strašně smrděl. Ale to už se spravilo. Ostatně Melíšek II. po příchodu ke mně na tom byl stejně a vše se srovnalo. Z Damíška roste obrovský  kocour, zvláště po kastraci hodně zmohutněl a je také prvotřídní mazel.

Tak naše kočičí osazenstvo už znáte, takže teď k tomu jídlu, kvůli kterému to všechno vlastně píšu.
Jak už jsem naznačila – jíme nepravidelně. Granulky máme pořád v misce, můžeme si posloužit kdykoliv. Máme drobounké kotěcí i velké dospělácké. Jsou moc dobré – 70-85% masíčka a zbytek zelenina, ovoce….. žádné obiloviny. Jsme přece šelmy ne? Taky mami nad účtem od dodavatele zapláče a následujících pár dní se živí velmi dietně.  Ovšem s vydáváním kapsiček je na tom dvounohá opravdu špatně.

Někdy přijede domů pozdě, takže vydá kapsičku třeba ve 22.00, pak ráno dlouho spí, tak kapsičku dostaneme třeba v 10.00…….. Občas jí musíme trochu popohnat: vlítnu do postele, pusinkuju, tlapičkami hladím, jo a milé kočky a kocouři – vřele doporučuji – vousky do ucha, to každého dvounožce zaručeně rozpohybuje………… ostatní sedí opodál a čekají, jestli vyměkne.

Tlapičkami hladí a pusinkuje? Houby! Ožírá mě jak piraňa a při hlazení vystrkuje drápky. A ty vousky do ucha, to je k nevydržení. A to ještě nedávno vymyslela olizování očních víček. To bych jí přetrhla a vznikla by dvě mrňavá koťata.

Někdy teda vstane sama, a to dost rychle – když jdeme „kolektivně smrdět“. Nevydrží, vyčistí záchůdky a vydá kapsičku, vypadá u toho jako zombie….. skoro spí, vše dělá jako naprogramovaný robot, ale my jsme spokojení a to, že si jde zase zalézt do postele je nám jedno, protože jsme dosáhli svého.

Kapsičky se u nás vydávají na 4 misky 2 kousky. To je základ. Pak přijde „nášup“, tzn.buď 2 konzervičky gourmet nebo další 2 kapsičky, ale až poté, co se mami „dospí“.

Baštíme v kuchyňce, kde jsou 3 misky. Lady totiž s námi nikdy nejí – naší „madam“ se podává jídlo v mističce v pokoji nebo na parapetu.

Ti „hladi hladoví“ čekají u misek se zoufalými xichtíky podvyživených kočiček. Vydám kapsičku. Melíšek u jídla chrochtá jako malé prasátko. Damián vdechne jídlo jako kdyby nejedl týden a Cecilka nejdříve vylíže tu šťávičku a pak teprve dojí ostatní. Lady jí jako opravdová lady a tím pádem má občas smolíka – ti nenažranci jí odeženou od misky a misku vypucují. No že by to na ní bylo vidět, to teda není! Dotáhne to granulkami.

Jinak jako mlsky dostaneme občas masovou tyčinku, občas sýrovou kuličku, občas sušené masíčko, občas si i něco šlohneme….. máme rádi zakysanou smetanu, smetanový jogurt, kupodivu moc nebaštíme syrové maso, ale když mami dostane chuť na grilované kuře, tak si musí koupit celé, aby z něj měla aspoň kousek. To bychom snad praskli, jak se cpeme.

Potvrzuji! Nechám si kousek stehýnek a křidýlka, kůžičku z celého kuřete a biskupa. Prsa jsou prostě kočičí a já jim je trhám na vlákna a to se můžou zbláznit. Ožírají i klouby a kostru. Z kuřete zbude jen pár nepotřebných kostiček. Ale to míváme jednou za delší dobu, v Kauflandu mají celé pěkné kuřátko za 99,90, tak si občas dopřejeme.

Tak jsem toho namňoukala ažaž, jdu si něco smlsnout a schrupnout nebo prohnat Damíše, případně bych mohla něco shodit, ještě nevím. Jo, taky bych se mohla podívat nahoru na ty šprušle v koupelně, tam jsem dlooooouho nebyla……

Vaše Cecilka v.p. Vlastní packou.

Tak Cecilko díky za pomoc, slíbila jsem nějaké povídání a jsi hodná, že jsi se toho ujala. A jestli vylezeš na šprušle v koupelně, tak tě stáhnu za ten tvůj nekonečně dlouhý ocásek dolů a vytahám tě za ušiska. Minule jsem tě sundavala a málem jsi se u toho zbláznila, jak ses bála.

 

 

 

 

 

 

Uložit

7 komentářů u „NAŠE JÍDELNÍ RITUÁLY“

Napsat komentář