Bouřka

Včera odpoledne sem se pomalu začal těšit, že přijede páneček a zas budeme všichni spolu. Mám ho také moc rád, stejně jako on mě i dvounohou a každou minutou, co blížil večer, sem se pomalu přesouval do předsíně bytu, abych nepropásl klapnutí dveří od bytovky, kde bydlíme. Když jsem vytoužené klapnutí uslyšel, spustil jsem koncert, že by se i v Opeře divili.
Když konečně otevřel dveře, skočil sem mu do náruče a dal mu pusu na přívítanou a dvounohá se přidala. Tedy s tou pusou, páč kdyby mu skočila do náruče ona, tak to by páneček už v životě nerozchodil.
Mazlil jsem se s ním jak o život a dvounohé pomalu začaly vlhnout oči dojetím. Moc ráda tuhle scénu pozoruje, protože v těchto chvílích si velmi dobře uvědomuje své štěstí a lásku a tím vlastně bohatství které má.
Potom se páneček vykoupal a navečeřel. Pomalu se chystal do pelíšku, když u nás začala bouřka s velkým B. Všichni tři jsme se šli do okna na to úžasné divadlo dívat. Nám se to většinou vyhýbá, páč to stáhne voda a skály, ale včera tomu snad dodaly sílu a začalo hořet nebe. Něco tak úchvatného jsme nikdo z nás tří ještě neviděly.

Z okna jsme slyšeli lidi, jak říkají, že to vypadá jako když se otevře samo peklo, ale dvounohá říkala, že to nebylo peklo, ale sama nebeská záře, která nás přišla navštívit a nejspíš měla pravdu. Protože jsme cítili jak nás prostupuje něco tajemného a intenzivně jsme si uvědomovali tu lásku, která z nás sálala. Oba dvounozí se pevně drželi za ruce a já mezi nimi. Když bylo po všem, tak jsme se odebrali do pelíšku a dlouho si spolu povídali o tom zázraku, který jsme viděli a cítili. Oba dvounozí potom usnuli po dlouhé době v objetí a já sám jsem se natáhl za jejich hlavy. Tuhle noc nepřišli žádní Bubáci, tuto noc k nám zavítali andělé

Uložit

4 komentáře u „Bouřka“

Napsat komentář