Úplněk

Dnešní noc byl úplněk a dvounohá nemohla spát. Těžko říct, jestli to bylo tím velkým kolem co jí v noci svítilo do postele, nebo tím, že bylo horko. Pořád courala sem a tam a tak jsem se rozhodl, že jí budu následovat a spát také nebudu.

Vyskočil jsem v obýváku na parapet a řekl jí, aby se ke mně přidala. Nejdřív se trochu vyděsila, že má zas horečku, když mi rozumí, ale pak si řekla „čert to vem“ a připojila se ke mně. Spolu bok po boku jsme v jednu v noci pozorovali noční oblohu a já jí vyprávěl, jak každou noc, když spí pozoruji noční život a také, že někdy navazuji spojení s Velkou Kočkou, která mi radí, jak tu svou dvounohou opatrovat.

Ona mi potom na oplátku vyprávěla, jak mě má moc ráda a jak se bojí, když mě musí opustit, když je třeba v nemocnici. Jak jí bolí u srdce, když se ke mně nemůže přitulit a jak má pocit, že jí chybí půlka duše. Věděl jsem dobře co tím myslí, protože já cítím totéž. Naše duše se propojily a proto, když odejde pryč, tak se duše musí roztrhnout a to fakt bolí. Takhle jsme si povídali až se pomaloučku začalo rozednívat. Když se rozednilo, tak jsem ji odvedl do postele, aby aspoň na chvíli usnula.

Když se potom probudila, tak nevěděla, jestli to všechno nebyl sen. Tohle už nechám na Vás. Byl to sen, nebo skutečnost? Znáte mě i dvounohou z našeho vyprávění, takže rozhodnutí je na Vás. Já se zatím loučím a nebojte, brzy se zas ozvu.

Uložit

4 komentáře u „Úplněk“

Napsat komentář