Vedro

Jsem znechucenej vedrem, bytem se ploužím a nevím kam sebou praštit. Už se nedivím dvounohé, že mi zdrhá z pelechu, sotva se rozední a první paprsek slunce jí rozlepí víčka. Je znechucena stejně jako já a už se k našemu svornému nadávání přidal i páneček. Jenže ten se má možnost ochladit. Může jít i vodě, však ledovou Vltavu máme kousek od bytovky, ale dvounohá nikam nesmí a to ani do chladné vody ve vaně.

Jednou mi dvounohá četla, že kočky jsou pouštní zvířata, což považuju za totální blbost, páč tam bych zdechl vedrem během okamžiku. Už jen v našem bytě nemáme do zdechnutí daleko a to se před přímým sluncem můžeme schovat. Jak je situace u nás doma vážná, můžete lehce posoudit sami: Budou dvě hodiny a ze mě stále ještě nevypadla žádost o půl krávy k obědu a zatím to vypadá, že ani nevypadne. Pravda, sice jsem důkladně dvakrát posnídal, ale to mi jindy nikdy nezabránilo, abych v sobě ve dvě hodiny odpoledne neměl dva obědy a nějakou tu svačinku.

Dvounohá mi oběd i nabízela, ač sama jídlo odmítá, ale na kus toho žvance zareagoval jen páneček. Doufám, že zas kvůli tomu na mě nepošle vetku, ale myslím, že ne, páč říkala, že se mi nediví a dala do mrazáku zakysanku, že si jí potom spolu dáme jako zmrzku. Zatím co čekáme, až nám zakysanka zmrzne, tak spolu pomalu obcházíme byt a z každého okna vyhlížíme, jestli se třeba náhodou nežene bouřka a hlavně déšť. K naší smůle to, ale zatím tak nevypadá. Tak nám sem někdo tu bouřku rychle pošlete, nebo to dvounohá nevydejchá a já slibuju, že až v zimě bude padat to bílé studené svinstvo, tak si ani jedním mňaukem nepostěžuju

Uložit

6 komentářů u „Vedro“

Napsat komentář