Návrat

Včera se mi konečně vrátila dvounohá ze špitálu. Však bylo na čase, páč už mi do vyhynutí hlady zbývali snad poslední hodiny. Né, že by mě páneček nekrmil, to zas jo, ale mě se tolik stýskalo, že jsem nic nechtěl, dokonce ani půl krávy, nebo celé prase. Když jsem uslyšel klapnutí dveří od bytovky, okamžitě jsem poznal, že s pánečkem jde i dvounohá a začal radostí vřískat na celou bytovku, ulici a vůbec celou Zbraslav. Možná mě slyšeli i staří Keltové na Závisti.

Když se dovlekli nahoru, nemohl páneček otevřít dveře, protože samou nedočkavostí, jsem byl na nich nalepený z druhé strany a snažil jsem se podhrabat, ale zkuste se podhrabat dlaždičkami, to fakt nejde. Když se konečně dveře otevřely, neváhal jsem ani vteřinu a skočil dvounohé za krk a slezl jsem, až když šla spát, abych tam ráno zaparkoval nanovo. Musel jsem jí všechno vypovědět, jak už tu bez ní nechci být a co vše se tu po dobu, co byla ve špitále dělo. Že jsem jí hlídal polštář a čekal na ni, až se mi vrátí, že jsem za celou dobu nevytáhl ani jednu hračku a jen spal a nechával si o ní zdát.

Dvounohá mě objímala a na oplátku mi vyprávěla, jak moc se stýskalo jí, že s jídlem na tom byla stejně jako já a v noci beze mě nemohla spát. Potom mi dala u ntb na talířek velikánskou porci krávy a já ji vyluxoval nato tata. V noci jsme spolu spali packu v ruce a svorně zaspali až do osmi hodin. Jsem šťastnej a teď se rozloučím, páč musím jít provětrat a zakutat pod lednici všechny hračky, zatím papa a já se zas ozvu

Uložit

6 komentářů u „Návrat“

Napsat komentář