Neleníme, drabblíme

Už tu máme letošní dvanáctý článek o dubnových drabblatech. V tomto aktuálním si zavzpomínáme, co všechno jsme v mládí nestihli a pak překročíme bludný kruh. Tak s chutí do toho.

Tak si přece vzpomeň

Drabble:

„Já jsem pořád mladý!“
„Samozřejmě, Jájínku, ale přece, tvých odhadovaných 14 let je dost, víš? Tak co jsi v mládí nestihl?“
„Já stihl všechno! Spoustu koček! Spoustu koťat! Až na tu mrchu proradnou rezavou teda!“
„Myslíš Slsku z pekálny?“
„Nech si toho, už nekulhám!“
„Netrap mě a popřemýšlej, co jsi v mládí nestihl a ve stáří musíš dohánět, udělej to pro mě!“
„A když jsem se tehdy porval se Silverem, to já mu natrh ucho! To všechno jsem dokázal!“
„Jájo, já potřebuju vědět, co ses musel naučit teď, na starý kolena!
„Válet se v posteli! Páč jsem žádnou nikdy neměl!“

Závěrečná poznámka:

Pro jistotu, kdo nezná nebo si nevzpomene, připomínám Jájovo trápení se Slskou s pekálny. Vlastně je v něm i zachycen vznik Jájova jména, v plném znění Já I. Veliký…

Prostě vám to zatrhnem

Fandom:
Úvodní poznámka:

NESOUTĚŽNÍ – BEZ NÁROKU NA BOD

Září 1590 – květen 2017 (aneb historie se opakuje…)

Moc se mi líbí citát od Gabriela Lauba:
Dějiny jsou jako moře. Zdálky vypadají monumentálně, ale když jste uprostřed, tak se vám dělá špatně.

Drabble:

„Vsadím se o sto liber, že to nedokážete!“
Sir Walter Raleigh se usmál.
„To bude velmi rychle získaných sto liber, Vaše Veličenstvo!“
„Takže sázku přijímáte?“
Sir Walter se mírně uklonil. „Přijímám.“
„Dobrá. Zvažte tedy dým, který vychází z vaší dýmky! Pokud to nedokážete, je sto liber mých!“
Alžběta I. pečlivě sledovala, jak sir Walter váží tabák, který si posléze nacpal do dýmky. Tu labužnicky vykouřil a posléze zvážil vyklepaný popel. Rozdíl prohlásil jako hmotnost dýmu. Královna se rozesmála.
„Často jsem viděla, jak se peníze jiných mužů mění v dým. Ale změnit dým v peníze, to vidím poprvé! Výhra je vaše!“

Závěrečná poznámka:

První zákaz kouření vyhlásil papež Urban VII. v období mezi 15. a 27. zářím 1590. Zákaz trval stejně dlouho, jako jeho pontifikát, tedy třináct dní.
Dalším odpůrcem tabáku byl Jakub I. Stuart, který prvně kolem roku 1603 sepsal pamflet Protiúder proti tabáku, v němž kritizoval kouření. Vydal jej anonymně a věřil, že své poddané odnaučí kouřit silou rozumu. Jak se dalo čekat, nestalo se. Pamfletu si nikdo nevšiml. Král se proto rozzlobil – nejde-li to po dobrém, půjde to po zlém – a uvalil na tabák clo ve výši 1 libry šterlingů (cca dnešních 220 liber) na tři libry hmotnosti tabáku. Pamflet vydal podruhé, tentokrát již pod svým vlastním jménem. Tabák se na královském dvoře stal nepřijatelným a jeho spotřeba se snížila – hlavně pro jeho skutečně vysoké náklady.
Proti kouření se bojuje dodnes – u nás je posledním rozhodnutím protikuřácký zákon, který vejde v platnost v květnu letošníh roku. Norma zakazuje kouření v restauracích nebo na nástupištích, užívání elektronických cigaret v nemocnicích, školách či nákupních centrech či prodej cigaret v automatech, nelze-li vyloučit jejich zakoupení osobami mladšími 18 let.

Za sebe můžu říci, že jsem ráda, že jsem s kouřením skončila dobrovolně a sama od sebe před třemi lety. Protože pokud mě někdo k něčemu nutí „silou“, je výsledek většinou opačný…

Jak si pletli pojmy s dojmy

Úvodní poznámka:

Tak to dopadá, když chcete po kočkách, aby napsaly svůj názor na bludný kruh…

Drabble:

„Je bludnej. Povídám, bludnej!“
„Blbost. Bejvá na stejným místě.“
„Jenže jen někdy! Když tu není, tak bloudí!“
„Rózo, ty si vymýšlíš!“
„Nevymýšlím! Bloudí po různých místech, pak se vrátí a voní štěkalama a kočkama!“
„Myslíš, že sežranýma? To bych na něm neměl lehávat, když je u nás, aby mě taky nesežral…“ rozumoval Čeněk.
„Bludný kufry JSOU nebezpečný. Zvlášť ty, co přiblouděj jednou za čas.“
„Vy jste mi dva,“ řekla domácí. „Asi vám umeju uši. Měli jste psát o bludném kruhu, ne o bludném kufru. Navíc kufr tety Regi vůbec není bludnej, trumpetové. Jen holt teta jezdí jen jednou za čas…“

Blouděním vpřed

Fandom:
Úvodní poznámka:

NESOUTĚŽNÍ – BEZ NÁROKU NA BOD!

Praha 1891

Drabble:

„Výborně, mistře! Klub českých turistů bude mít nejzajímavější pavilon! Dovedl jste váš nápad k dokonalosti!“
Architekt Antonín Wiehl se usmál. „Děkuji, pánové výboři. Nechci, aby Praha za Vídní zaostávala. Nicméně, nebýt mistra tesařského, zde přítomného pana Matěje Bílka, nebyli bychom hotovi tak rychle. Ale dost už řečí. Vychutnejte si expozici jako první. Jsem moc zvědav, co na ni řeknete!“

„Tedy… nemám slov! Já jsem se ztratil!“
„Já též! Jak bludný kořen kdybych překročil!“
„Vidět se ze stran, zezadu… kam jsem se podíval, všude jsem stál já!“
Nadšení neznalo mezí.

Zrcadlové bludiště pro Jubilejní zemskou výstavu 1891 výbor KČT jednohlasně schválil.

Závěrečná poznámka:

Zrcadlové bludiště na Petříně bylo původně zbudováno jako pavilon Klubu českých turistů na pražské Jubilejní zemské výstavě 1891.
Postavil jej pražský tesařský mistr Matěj Bílek podle projektu architekta Antonína Wiehla. lnspirací pro stavbu bludiště mu bylo patrně zrcadlové bludiště ve vídeňském Prátru.

Dřevěná budova bludiště stála původně v blízkosti nároží Průmyslového paláce, o dva roky později byla přemístěna na Petřín vedle Petřínské rozhledny. Stavba je pokusem o vytvoření podoby někdejší gotické vyšehradské brány zvané Špička, postavené ve druhé polovině 14. století Karlem IV. Budova bludiště je zároveň dokladem představ o gotickém stavebnictví na konci 19. století.

V roce 1911 byla dodatečně levá místnost objektu vybavena různě vypouklými a vydutými zrcadly (tzv. síň smíchu). Směšná je ovšem jenom podle jména. Několik generálů, prezidentů i docela obyčejných úředníků z ní vyšlo zcela uraženo a jiní se smějí jenom z povinnosti. Jedinými upřímnými obdivovateli vlastních karikatur jsou prý pouze děti a blázni.

Celkem se v bludišti nachází 35 obyčejných a 15 zkreslujících zrcadel.

Uložit

Uložit

6 komentářů u „Neleníme, drabblíme“

Napsat komentář