Můj život s kocourem 97. díl – Já nic, já muzikant

Už je zase fuč

Taky se vám doma ztrácejí věci? Nám teda jo, hlavně hračky. Kulaté hračky. Ztrácejí se samy od sebe. Dvounohá podezírá mě, ale já nic neztrácím. Myslím si, že u nás nejvíc hraček spolyká ta potvora, co ječí a Vzducholodě se jí bojí. Dokonce i důstojná vševědoucí Beruška před ní zbaběle prchá na schodiště. A to já se té obludy zase nebojím. Já s ní bojuju! Udatně. Ale stejně jí neumím ty spolykané hračky sebrat. To umí jedině dvounohá.

Dvounohá ale tvrdí, že ta potvora, co se jmenuje lux, žádné hračky nepolyká. Že u nás hračky prostě mizí. No, možná má pravdu, protože jsem docela nedávno zmizel jeden míček. Zmizel jsem ho tak dokonale, že ho našla až maminka dvounohé. Byl pod okapem z terasy, kam jsem ho pinknul, abych si ho tam schoval. To jsem ale netušil, že ho ta černá díra schlamstne, nepustí a vyflusne až dole.

Další hračky jsem taky zmizel já. Tedá já nic, já muzikant, ale ony samy se nějak zmizely před mými packami. Většinou pod nízké skříňky, kam se pro ně pak už nemůžu dostat. Musím proto jít mňoukat na dvounohou, aby mi ty hračky vyšťourala takovým klacíkem. To mě naučila Beruška, jít si stěžovat dvounohé. Ona to tak taky dělala a moc jí bavilo, zapackovat právě vyšťouranou hračku přesně tam, kde byla. Dvounohou to sice tolik nebavilo, jenomže to vůbec není důležité.

I když se naše pečlivě zapackované a zastrkané hračky dvounohá zase vypackuje a vystrká, přesto se prostě ztrácejí. Máme doma asi bermudský trojúhelník, nebo nějakou hračkožravou obludu, co bydlí pod podlahou. Tam má svoje tajné doupě, plné našich hraček. Musí tam mít alespoň padesát kožešinových myšiček a určitě stejné množství všech možných míčků a rolniček. Rochní se tam v nich a polyká je. Přísun má neomezený, protože dvounohá pořád kupuje nové a nové hračky. A nám se pořád a pořád ztrácejí. Ta obluda pod podlahou nám je bere. Když my spíme. Takže je jasné, že my za to nemůžeme. A já už vůbec ne!

Já nic, já muzikant.

Váš Tomík

11 komentářů u „Můj život s kocourem 97. díl – Já nic, já muzikant“

  1. :kiss: Tomíku to známe mooooc dobře i u nás. Máme košíček na hračky. Než se začne luxovat, hračky naše mami uklidí do toho košíčku. Tak si je pak radostně zase vyndáváme. Je prý legrace nás pozorovat, jak zadumaně sedíme před košíkem a vybíráme si tu pravou co potřebujeme.
    Nedávno prý došly kulaté pěnové míčky. Tak mami ulehla na břicho, v jedné ruce baterku, ve druhé tyč od smetáku a jala se šťourat pod pohovkou. Vyšťourala jeden míček, ten zaujal Damiána, tak ho bleskově pinkl zpátky. Další už zpracoval tlapkou Melíšek II a Cecilka se postarala o další branku. Chvíli to mami vydržela, pak prohlásila cosi nepublikovatelného jako že se na to může……….. Měli jsme chuť jí teda dostrkat záchůdek, vypadala, že na ten svůj ani nedojde. No a míčky tam prý zůstanou až do stěhování. Já jsem fakt zvědavá, kolik nám pořídí nových hraček, když ten byt bude prý 4x větší než máme teď. Tvá Lady, která si moc nehraje. Mmch – moc Ti to sluší. :kiss:

Napsat komentář