Můj život s kocourem 96. díl – Dopis dvounohé

Tak sis mě přivezla

Moje nejmilejší dvounohá,

nedávno mi byly dva roky, alespoň podle toho, co jste s mojí mámou Janičkou od Světlušky vymyslely. Řekly jste si, že budu slavit na Den dětí, asi aby se to líp pamatovalo. Nikdo totiž neví, kdy jsem se opravdu narodil. A není to ani důležité. Mnohem důležitější je, že sis mě, moje dvounohá, našla na fotkách ze Světlušky a dovezla domů.

Asi jsi věděla, že moje budoucí království je v rozkladu. Že potřebuje vládu pevné packy. To jsem zjistil, sotva jsem se jako maličký kotís vykulil z přepravky. Absolutní anarchie! Jedna nafrněná kočicí kráska mě sledovala ze sedačky a druhá z křesla u počítače. Žádná kočka nevisela na zácloně, žádná nebyla na stole nebo na kuchyňské lince. Opravdu nejvyší čas, abych to tady trošku rozhýbal a rozčeřil klidné hladiny zdejšího života.

Poslušné, klidné a hodné kočičí dámy respektovaly pravidla, která jsi nastavila. Alespoň ve dne, když jsi je viděla, se chovaly vzorně. Poslouchaly dokonce i venku na terase. Neskákaly na zídku, protože to bylo zakázané. Po skalce chodily opatrně po kamenech. Nelezly na stůl, ani do květináčů, a když jsi zavelela, že se jde domů, poslušně šly dovnitř. Všude se pro mě rýsovaly nekonečné možnosti. Netušené možnosti, jak tobě, moje milá dvounohá, i všem ostatním ukázat, co to je, mít doma zrzouna.

Obě vznešené kočicí dámy jsem už druhý den mé nadvlády honil po celém bytě. Nejlepší to bylo ve čtyři ráno, a tuhle tradici udržuju dodnes. Obě je nahnat tobě i dvounožci do postele a tím vás všechny probudit. Pak v šílené honičce několikrát obkroužit byt, proletět znovu postelí a v závěru se zavěsit třeba na záclonu, nebo na utěrku v kuchyni. Shodit pár věcí, co se věčně povalují po stolech a nakonec ti skočit rovnou na hlavu. Tady se totiž bude spát jen tehdy, když spím já. A když nespím, tak vy taky ne.

Jakmile jsem se naučil vyskočit na topení, ovládl jsem celý byt shora. Z topení jsem se dostal na tvůj psací stůl, abych odtamtud mohl shodit všechno, co tam překáželo. A ze stolu to byl už jen jeden krok na barový pult a na kuchyňskou linku.

Království dobyto! Od chvíle, kdy jsem se naučil skákat a šplhat, naučila ses uklízet. Vychoval jsem tě k pořádku na všech stolech a všech skříňkách. Kde nebylo prázdno před mým příchodem, tam se to vyprázdnilo po něm. Co mi překáželo, skončilo na podlaze. A co nepřekáželo taky. Jen tak z principu. Alespoň vidíš, jak jsem užitečný. Nikde žádné zbytečnosti a nepořádek. Všude jsem jen já!

Tak vidíš dvounohá, jak pracovitého a potřebného vládce domácnosti sis ze Svitav dovezla. Beze mě by to tady umřelo nudou a nicneděláním. Vznešené kočičí dámy by se jen líně válely a kynuly, tak jsem jim alespoň vylepšil kondici, jako fitnes trenér.

Jsem prostě dokonalý po všech stránkách.

Tvůj Tomík

9 komentářů u „Můj život s kocourem 96. díl – Dopis dvounohé“

Napsat komentář