Drabblíme dále…

Další dvě témata, které dnes uvedu, byla pěkně zapeklitá. Což mazanec a mazanice, tam mi pomohl nakonec Barbucha, s plánem B to bylo horší…  Ale zvládli jsme obojí.

Dobrá rada nad zlato

Úvodní poznámka:

Dnes se mi poprvé stalo, že mi padlo téma přímo „do ruky“. Situace, popsaná v drabbleti u nás proběhla před malou chvílí. Jo, to se to pak píše… :)

Drabble:

„Od té chvíle, co má ten protiparazitární obojek, už má zas průjem,“ pravila domácí. Ještě chvíli přemýšleli a pak obojek Jájovi sundali.
„No ale něco by mít měl,“ mudroval domácí.
„Počkej, já tuhle dostala od kamarádek návod na domácí repelent, moment… hele:
– sáček sušeného rozmarýnu
– litr vody
– lžíce bílého vinného octa.
Svařit vodu, odstavit, vsypat do vody rozmarýn. Nechat louhovat, dokud voda nezchladne. Pak scedit a přidat jednu lžíci vinného octa. Přelít do lahvičky s rozprašovačem, dát do lednice. Než půjde ven nasprejovat, vetřít do chlupů… Prý to můžou používat i lidi!“
„Tak proč jsme se nechali očkovat?“ zakvílel domácí.

Závěrečná poznámka:

Ten recept je opravdu takto celý a já ho na Jáju opravdu vyzkouším. Chemie mu evidentně nedělá dobře a klíšťata na něm opravdu nepotřebujeme, přenáší různé nemoci i na zvířata. Takže zkusíme, jak bude homemade repelent fungovat. A kdyby fungoval i na lidi, nebylo by to vůbec marné. Očkování proti klíšťové encefalitidě je sice dobré, ale na lymskou boreliozu žádné zatím neexistuje… jak bylo vysvětleno kvílejícímu domácímu.

Špatné rozhodnutí

Fandom:
Úvodní poznámka:

NESOUTĚŽNÍ – BEZ NÁROKU NA BOD

Tentokrát historie poměrně nedávná, New York 1996. Nicméně, jak říká kamarádka tif.eret, historie je vše, co bylo včera a dříve. Takže se pěkně usaďte a nechte si povyprávět jeden příběh ze života. Naštěstí ne mého :).

Drabble:

Jistý mladý muž se vloupal do budovy v newyorském Huntigtonu. Za celou noc se mu však nepodařilo otevřít čtvrttunový sejf, a tak ho nad ránem vyrval ze zdi a došoupal nad schodiště. Tam se musel rozhodnout, jak jej dostane o dvě patra níže a na ulici. Má jej shodit dolů? Nebo raděj potichu sešoupat po schodech?
Rozhodl se pro schody. Šel první, trezor přidržoval zády. Po pár krocích ztratil rovnováhu, schránka se na něj převalila a stáhla ho po schodech s sebou. Ráno našli lupiče rozmáčknutého pod sejfem.
Aspoň se už nedozvěděl, že trezor, který ho stál život, byl prázdný.

Závěrečná poznámka:

Pramen: Michael Largo, Jak odejít na věčnost – Ilustrovaná encyklopedie příčin úmrtí.
Ne, sama jsem si ji nekoupila, dostala jsem ji jako dárek.
(Ne, neptejte se od koho :)).

Překvapení v krabici

Úvodní poznámka:

Ač je to s podivem, my se k mazanci (potažmo i mazanici) vrátíme oklikou přes Vánoce… respektive přes předvánoční přípravy. Holt s Velikonocemi žádnou podobnou příhodu (naštěstí) nemáme.

Drabble:

Přípravy vrcholily, kuchyň sladce voněla. Barbucha, od domácí přehlížen, se uraženě usídlil (a patřičně uvrtěl) v krabici, kterou objevil v předsíni.
Když do ní zanedlouho domácí chtěla přidat další várku vanilkových rohlíčků, s překvapením hleděla na tmavě vypečený mazanec, trůnící v závějích rozdrceného cukroví. Mazanec okamžitě z krabice vyexpedovala, prohlásila za chod naprosto nevhodný na vánoční stůl a vyprášila mu kožich od cukru.
Ještě notnou chvíli poté si Barbucha ukřivděně olizoval packy, bříško i ocásek, zatímco chudák cukrářka s lamentováním přemýšlela, kam si může roztlapané zbytky křehkého cukroví tak asi strčit.

Nebýt Vánoce svátky míru, kdoví, jak by mazanec skončil.

Závěrečná poznámka:

Kdo viděl spící kočku, stočenou do klubíčka, pochopí, proč mazanec. A doufám, že je dostatečně jasné, kde se posléze máme mazanici, která nakonec, proložená spoustou chlupů, skončila v odpadkovém koši…

Můj dům, můj…

Fandom:
Úvodní poznámka:

NESOUTĚŽNÍ – BEZ NÁROKU NA BOD

Chotěbuz – Podobora, kolem roku 800 n. l.

Drabble:

Honslav si protáhl záda. Dřina, ale stojí za to. Nové obydlí bude mnohem pohodlnější. Vyhloubená obdélníková jáma, stěny z tlustých kůlů, hustě propletených proutím. Šikmá střecha, téměř až na zem, pokrytá na loket tlustou vrstvou rákosu. Nesou ji dva a dva dlouhé, našikmo položené kůly, pečlivě vybrané, se samorostlými vidlicemi, které drží hřebenovou vaznici. Teď ještě všechny stěny pečlivě zvenčí i zevnitř pokrýt silnou vrstvou hliněné mazanice, na dveře zavěsit vydělanou čtvercovou dobytčí kůži a ani zima, ani horko, ani vítr dovnitř neproniknou.
Zatímco přemýšlel, rozhlížel se z vysokého ostrohu po kraji.
Dobré místo pro hradiště Holasicům vybral, pochválil se.

Závěrečná poznámka:

Ne, mazanec jsem do osmého stolení nacpat nedokázala, Holasicové ho předpokládám vůbec neznali. Možná bych mohla napsat, že sluníčko svítilo jak mazanec, ale drabble je nesoutěžní, tak se mi to zdálo zbytečné. Nicméně pokud by někoho zajímalo, jak tehdejší stavby vypadaly, ba třeba i něco více o životu na podobném hradišti doporučuji návštěvu Archeoparku Chotěbuz.
Z vlastní zkušenosti, kdy jsme na hradišti byli v horkém dni v téměř pravé poledne mohu potvrdit, že v polozemnici byl opravdu příjemný chládek.

7 komentářů u „Drabblíme dále…“

  1. Opět suprová drabblata. Jenom k tomu odvaru z rozmarýnu – až ho budeš aplikovat na Jáju (nezapomeň, že se má skladovat v lednici), poreferuj, jak byl nadšený :tears: ! Na lidi je ale dobrý.
    P.s. podobné téma probíráme na Dedeníku – i ten odvar z babského ucha – teda rozmarýnu a levandule.

Napsat komentář