Další dvě témata drabblíků

Co myslíte, jak jsou na tom kočky s věnem? A co takhle první kontakt? To budou další dvě témata, která dnes probereme . A taky přidám pár krásných ikonek, které pro DMD každoročně vytváří Aveva.

Každý přinesl něco…

Drabble: 

„Přiššššššel jssssssi ssssssss holým zzzzadkem, tak ssssse tu nerozzztahuj,“ syčí Rozárka, uši sklopené dozadu, zuby vyceněné.
Jájovi to je v podstatě buřt. Proplíží se kolem rozježené kočky a šup na klín k domácí. No a co, že přišel s holým zadkem? Vlastně to vůbec není pravda, měl ho pěkně zarostlý dlouhýma spečenýma dredama, domácí pěknou dobu trvalo, než je ostříhala.
„Cha,“ vrkne z bezpečí teplé náruče. „Hlavně že tys přinesla majetku, krasavice.“
„No dovol? Já přijela s krabicí, dekou, tatra mlékem a třema kotěcíma konzervama,“ nadme se pýchou Rozárka. „Já se do rodiny bez věna nenacpala, na rozdíl od někoho!“

Závěrečná poznámka: 

Rozárka si ani po několika letech na Jájovi přítomnost uvnitř prostě nezvykla. Jak se k ní přiblíží, dostane drbanec. Ještě že je to Jájovi upřímně jedno, jinak bychom tu měli frustrovaného kocoura.

Zuzana Vojířová

Fandom:
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ – BEZ NÁROKU NA BOD!

Soběslav, kolem roku 1611

Drabble: 

„Kdoví, jestli ti vůbec patří aspoň ten dům!“
„Dostala jsem ho! Za dobrou službu. Jako věno!“
„V padesáti ti už žádné věno nepomůže. Kdo by tě chtěl? Vydej šperky, co jsi ukradla!“
„Nic jsem neukradla! Nepotřebuji krást, mám svůj majetek!“
„Svůj? Myslíš ten, co jsi dostala za „věrné služby„? Helmbrechtnice jsi, nic víc! Na mučidla s ní, ať prozradí, kam zmizely rodové šperky! Dům zapečetit a nechat prohledat od sklepa až po půdu!“

„Pane…“
„Máš?“
„Nemám, nic jsme nenašli. Žádné šperky.“
„Pusťte ji. Ona taky nic neví. Ale skříňku, co dostal purkmistr do opatrování, jí už nevydávejte. Už dostala dost.“

Závěrečná poznámka: 

Zuzana Vojířová z Vacovic pracovala na dvoře Petra Voka prvně jako společnice rožmberské paní Kateřiny z Ludanic. Po její smrti se stala v podstatě hlavní hospodyní na Bechyni. Zda byla opravdu milenka Petra Voka, žádné důvěryhodné prameny nedokládají. Pravdou je, že za věrné služby (sloužila rožmberským téměř třicet let) jí v roce 1609 věnoval Petr Vok dům v Soběslavi, Ježkovský dvůr u Soběslavi a dědinu Maškovskou. Po Vokově smrti ji dědicové panství, Švamberci, dali dům zapečetit a ji samotnou vyslýchali na mučidlech, zda nemá rodové rožmberské šperky, které na Bechyni nenašli. Zuzana však žádné šperky neměla. Ve skřínce, kterou měla od Petra Voka po jeho smrti dostat (a kterou měli v úschově soběslavští radní) byly jen peníze – pro ni a další ženy bývalého rožmberského fraucimoru. Skříňka jí vydána už nikdy nebyla.
Co se týče dalších osudů Zuzany – na sklonku života se provdala za soběslavského řezníka Jindřicha Ovčičku, který její majetek velmi rychle propil. Nešťastné manželství netrvalo dlouho – Jidřich se upil k smrti a Zuzana zemřela krátce po něm.

Pramen: Anežka Svobodová: Petr Vok z Rožmberka

Ten nádherný pocit

Drabble: 

„Už jsou u nás druhý rok,“ pravila nešťastně domácí. „Kromě chvíle, kdy byli v narkóze po kastracích, jsem na ně ještě nesáhla!“
Opravdu. Mladí squatteři byli nedůtkliví a nedůvěřiví. Sofie, jejich matka, se nechala hladit, nosit, mazlit, oni ne. Ani jeden. Zvědavě koukali po lidech, zda nesou jídlo, ale přijít blíž? Ani náhodou.
Pak jednou domácí opět přinesla plné misky. Sofinka se na tu svoji hned vrhla, zatímco ostatní tři zůstávaly osiřelé. Domácí Sofii hladila, šeptala mazlivá slovíčka, když v tom ucítila pod rukou ještě i jinou srst.
Jack. Nevydržel a přišel vyzkoušet, jaké to je.
Pak už chodil denně.

Závěrečná poznámka: 

Ze squatterských koťat zbylo poslední, divoká nezkrotná Bonnie. Se Sofinkou nadále přebývají v zadní dílně, mají tam své pelíšky (na zimu vyhřívané), a žijí si tam svobodným životem venkovních koček.
Bonnie trvalo nejdéle, než se nechala pohladit. Věřte nebo ne, bylo to více než čtyři roky. Pak také jednou přišla… a teď si chodí pro pohlazení denně.
Je to úžasný pocit, když vám uvěří takhle plachá kočka.

 

Souboj titánů

Fandom:
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ – BEZ NÁROKU NA BOD

Amerika, 8.- 9. březen 1862

Drabble: 

Od začátku námořní bitvy na Hampton Court se do přístavu sbíhali lidé, aby viděli námořní válku z první ruky. Na moři stoupala oblaka dýmu, rachot střel byl slyšet do dáli. Snad konečně skončí unijní blokáda přístavu!
Zprvu vítězil konfederační Merrimack, po přestavbě CSS Virginia. Obrněná loď, vybavená klounem, zničila USS Cumberland, podpálila USS Congres. Neměla soupeře. Na noc se stáhla, proražení blokády dokončí zítra.
Chyba. V noci dorazil unijní obrněnec USS Monitor.
Druhý den se titáni pustili do křížku.
Díky pancířům si nemohli uškodit – neměli dost průrazné střelivo. První bitva obrněnců tedy skončila remízou.
Virginia odplula. Úkol nesplnila, blokádu neprorazila…

Závěrečná poznámka: 

V bitvě na Hampton Roads se poprvé v dějinách námořnictva střetly obrněné lodě.
Střetnutí bylo první a jediné. USS Monitor svým příjezdem zachránil unijní loďstvo, bez jeho přítomnosti by CSS Virginia blokádu jižanských přístavů dokázala prolomit. Po stažení jižanského obrněnce z bitvy se již tito dva soupeři nikdy nestřetli.
Ironií osudu je, že obě monstra skončila na dně ještě do konce téhož roku – CSS Virginia byla potopena vlastní posádkou již za pár dní po střetu – 11. března, po dobytí Norfolku silami Unie. USS Monitor se potopil na rozbouřeném moři u mysu Hatteras na Silvestra téhož roku.
Jejich působení u Hampton Roads však změnil pohled na výstavbu válečných lodí – jak dosvědčil neslavný konec lodí USS Cumberland a Congress, dřevo na výstavbu plavidel již nestačilo. Nahradila ho ocel.

Uložit

Uložit

5 komentářů u „Další dvě témata drabblíků“

Napsat komentář