Pokračujeme s drabbly

Dnes budeme tým (jo jo, kočky a tým, to jde opravdu dohromady) a potom budeme odpovídat na otázku, za kolik…

Tým kočičích individualistů, sen každého masochisty

Úvodní poznámka:

Přiznejme si, kočky nejsou zrovna týmoví hráči. Dalo by se říct, že je to spíš spolek individualistů. Ale když jde do tuhého, tak pro domácí i ten tým vytvoří. Co by ne. Kočky jsou totiž pro každou špatnost…

Drabble:

„Jste tým,“ rozhodla domácí.
Strnuli jsme uprostřed pohybu. Někteří. Jája dál chrápal na klíně, téma ho očividně nezaujalo.
Profesor Čenda přemýšlel, co mu zařazení do týmu přinese, zatímco jasný týmový leader Tobiáš ho plácnul packou. Na přivítanou v týmu, to je jasný.
Pak to začlo lítat.
Čenda zaječel, vystartoval, šlápnul na spícího Jáju. Ten zahrabal a vyletěl. Poškrábaná domácí zařvala bolestí a polila se čajem. Já leknutím spadla z okna i s pelechem. Domácí, který zrovna vstupoval do dveří, při pohledu na nás málem dostal infarkt.

Chichi, jasně, že jsme tým.
Sehraný tým, který brnká domácím na nervy jedna báseň.

Závěrečná poznámka:

Zapsala: Rozárka

Ta svatba stála hříšné peníze…

Fandom:
Úvodní poznámka:

NESOUTĚŽNÍ! BEZ NÁROKU NA BOD!

Ne, nebudeme si dnes povídat o Kainarovi. To mi jen při psaní drabble vytanula na mysli jedna jeho báseň. Ale jak pravdivá! Ta svatba opravdu stála hříšné peníze…

7. listopad 1600
Hrabě Jan Zrinský ze Serynu, poslední výhonek rodu pánů z Růže si bere za manželku Marii Magdalénu Novohradskou z Kolovrat.
Rezidenční město Český Krumlov, ve kterém žije asi 2 100 obyvatel v 336 domech, se ve dnech konání svatby pořádně zaplní.

Drabble:

Dvanáct kuchařů a kuchtíků rožmberského panství pracuje ve dne v noci. Spolu s nimi dalších 26 kuchařů, kteří přijeli na výpomoc.
Svatba posledního rožmberského vladaře je impozantní. Do rodového sídla se sjelo přes 300 hostů s doporovodem, ve stájích stojí přes 900 koní. A všechny je nutno nakrmit.

Na svatebních stolech se objevují jídla z masa skopového, telecího, vepřového i hovězího. Nechybí drůbež, ryby, lesní ptáci, paštiky, uzené ryby. Hodokvas doplňuje pečivo, makové koláče, sýry, hrušky, jablka, exotické ovoce, cukrovinky či nazdobené dorty. Jídlo hosté zapíjejí uherským a rakouským vínem či korbely piva.

Zvládnout takovou akci vyžaduje opravdu týmovou práci…

Závěrečná poznámka:

Perlička na závěr – jídlo muselo být na něčem podáváno, ale ani honosný rožmberský dvůr nebyl vybaven potřebným počtem cínového či stříbrného nádobí. Celkem 58 českokrumlovských měšťanů zapůjčilo na zámek 138 cínových mís, 168 talířů, 60 ubrusů a stejný počet ubrousků. Vše si prozřetelní měšťané označili monogramy či grafickými značkami. Bohužel řada z nich své nádobí již nikdy nespatřila. Spolu s dekorativním stříbrným stolním nádobím a damaškovými textiliemi posledního Rožmberka se při svatbě staly předmětem rozsáhlých krádeží a následného prodeje v Čechách i na Moravě.
Inu, lidé se zřejmě moc nemění…

Relativních osm tisíc

Drabble:

„Osm tisíc za kočku? Já vím, mainská mývalí, ale osm tisíc? To nedám, to je zbytečný přepych!“
Po maince jsem toužila roky, ale jejich ceny mě vždy odradily. Když se už už schylovalo, že by možná… jedna… snad…, přišla nám do cesty Rozárka, která potřebovala domov. Kotě na dvě pěsti, vyhozené, nechtěné.
Zamilovali jsme si ji hned.
Za pár dnů jsme doma našli uzlíček, stočený do své bolesti, nevnímající okolí.
Veterinární klinika. Diagnoza calicivirosa. Kosič koťat.
Týden na kapačkách.
Pak telefon – přijeďte, je v pořádku.
Cena za léčbu – osm tisíc. Zaplatili jsme, ani nemrkli.
Důležité bylo, že se vrátila živá.

Závěrečná poznámka:

Přemýšlela jsem o tom mockrát – proč se mi tak příčilo dát „tolik peněz“ za kočku s PP, a vůbec mi nevadilo, dát stejné množství peněz za léčbu kočky, kterou kamarádka nalezla vyhozenou ve stájích?
Ten rozdíl je nejspíš v těch pár dnech, co jsme ji měli doma. Co usínala, schoulená na naší hrudi, co se mazlila jak o život. V těch hrách, kdy jsme společně lovili peříčka, plyšové myšky a míčky.
To už totiž nebyla „nějaká cizí kočka“, ale kočka naše. Náš milovaný černobílý čertík. A členové rodiny za nějakou tu korunu přece stojí.

Nicméně, po maince ještě pořád toužím. Ale vždycky se naskytne nějaká kočka, která naši pomoc prostě potřebuje. I tak pořád doufám, že jednou… třeba…

Dluhy, kam se podíváš

Fandom:
Úvodní poznámka:

NESOUTĚŽNÍ – BEZ NÁROKU NA BOD

Hrady, zámky, paláce… lesk a sláva. Kde na to však brát?

1565 – 1611, Jižní Čechy

Drabble:

Finanční nároky velmožů bývaly mnohem větší než příjmy z jejich panství. Navíc se na jejich penězích přiživovali úředníci, kteří se často měnili, a kontrola téměř neexistovala.
Své potřeby páni řešili jednoduše – půjčkami.

Jednu takovou vám dnes představím.
V roce 1565 půjčil Fridrich Doudlebský Jáchymovi z Hradce 500 kop grošů českých.
V roce 1590 pořád nebyla půjčka splacena, převzal ji syn Petr starší Doudlebský.
V roce 1595 stále nesplacenou půjčku převzala vdova po Petru starším Doudlebském Anna.
Půjčka byla splacena v roce 1599 – po dlouhých 34 letech!
Třikrát změnila věřitele, na úrocích za ty roky obdrželi Doudlebští více než tisíc kop.

Závěrečná poznámka:

Čtení o finančním hospodaření té doby je velmi zajímavá literatura. Úvěry velmožům poskytovali dvořané, jejich úředníci, sousedé – nižší šlechta. Standardní úrok té doby byl šestiprocentní, vyšší úrok či naopak bezúročné půjčky bývaly spíše výjimkou. Jak rostla zadluženost rodů, rostly i počty věřitelů.
Jáchym z Hradce dlužil v roce 1565 asi 80 osobám.
Adama II z Hradce úvěrovalo v roce 1595 přibližně 113 věřitelů.
Vilém z Rožmberka měl v roce 1589 až 1592 úvěrové vazby k cca 250 osobám.
Na sklonku rodu Pánů z Růže, v letech 1592 až 1611 uplatňovalo finanční pohledávky vůči Petru Vokovi už přes 650 věřitelů…
Jak je možné, že nebankrotovali? Měli jména, tituly, pozice, úřady. Časem však ani to nepomáhalo – rozprodávaly se rodové statky, klín se vytloukal klínem.
Ale ani v době největšího zadluženi nikdy neomezili své výdaje na okázalou reprezentaci svou, své rodiny, svého dvora.
Inu, jiná doba…

Pramen: Václav Bůžek, Josef Hrdlička a kol.: Dvory velmožů s erbem růže

6 komentářů u „Pokračujeme s drabbly“

Napsat komentář