Duben pokračuje, drabble též

Dnes budou drabble jen tři,  dvě kočičí a jedno historické. Na téma Makovice jsem historii nestihla napsat, ale věřte mi, že to druhé historické téma, na téma Žádám vysvětlení opravdu stojí za to.

Zážitky z cest

Drabble:

Domácí přijela, odhodila krosnu, uvařila si čaj. Batoh voněl dálkou a vzkazy. Pes, králík… ty má povolený. Kočky naštěstí žádný. Ale co je toto za pach? Ten neznáme!
„Jak bylo?“ přišel i pán domu.
„Bezva, zdrhla nám želva.“
„Cože?“
„Ale, Pavla přijela se želvákem. Chodila ho pást – na kraji krunýřku mu udělali maličkou dírku, v ní provázek. Aby neutekl. Jenže jak si lehla na louku, usnula, provázek pustila. Želvák frnk a byl pryč.“
„Fakt?“ rozesmál se domácí.
„Hele, hledat želvu v makovým poli, to je na makovici, to mi věř!“
„A našli jste ho?“
„Jo. Druhý den. Zamotanýho v malinách.“

Závěrečná poznámka:

Občas historky přifouknu. Občas si i něco přimyslím. Ale tenhle příběh se opravdu stal, přesně tak, jak je popsán.
A pro jistotu dodávám – tu dírku má želvák úplně na kraji krunýře, takže rozhodně ho nebolí a provázek mu nevadí. On je to želvák pěkná potvora :).

To si tak jeden odběhne…

Úvodní poznámka:
Drabble:

Kocour na domácí upíral vyčítavé oči.
„Co jste to tu prováděli?“
„Toulal ses, tak se nediv.“
„PĚT koček za deset dní? Kdybych byl venku měsíc, tak jich přitáhnete patnáct? Jste normální?“

Před lety se Čenda na deset dní ztratil. Dodnes netušíme, kde byl. Kupodivu se vrátil se v poměrně dobrém stavu, nejspíš ho někdo považoval za toulavku a vzal k sobě. Ve stejné době došlo v Centrální distribuci koček k nějakému kolapsu, neboť se k nám během pár dní opravdu nastěhovalo pět nových koček. Sofie se třemi koťaty a Barbucha.
Ty pohledy, když se Čenda vrátil, bych vám nepřála vidět.

Závěrečná poznámka:

Sepsala: Rozárka

Nápadník

Fandom:
Úvodní poznámka:

NESOUTĚŽNÍ! BEZ NÁROKU NA BOD!

Anglie, 19. století

Drabble:

„Tak Elisabeth se vám libí,“ pokýval hlavou hospodář po chudé večeři.
„Uživíte ji?“
„Bratránek, co pracuje u pana Pickworda, se za mě přimluvil. Nastoupím tam jako dělník příští týden.“
Žena mezitím pohlédla z okna. Stmívalo se. Otevřela truhlu, vytáhla velký vak. Rozprostřela jej na postel.
„Pojď,“ vybídla dceru.
Mladý muž se vylekal: „Co jí chcete udělat?“
Hospodyně se usmála: „Vy nejste odsud, že. Jinak byste znal námluvový pytel. Topit už nebudeme, svíček nenáme nazbyt, hospodář má ještě plno otázek. Koneckonců, vy také ještě domů nespěcháte. A já vás s Elisabeth v posteli jen tak nenechám, to víte, jistota je jistota.“

Závěrečná poznámka:

Nejen ve Velké Británii, ale v celé severní Evropě panoval až do 19. století starý zvyk, že namlouvající se páry spolu oblečené sdílely lože. Má to svoji logiku – v chladných měsících nemohli pobývat mladi dlouho venku a chudší lidé zas nemohli topit dlouho do noci. Proto obecně odcházeli na lůžko velmi brzy. Mladý nápadník tak mnohdy skončil v teple postele své nastávající. Tyto „postelové námluvy“ však neprováděli tajně. Očekávalo se, že budou v posteli ležet ve vší počestnosti, samozřejmě oblečení. Nicméně (jak pravila hospodyně) jistota je jistota a tak se místy rozšířil zvyk zašít nevěstu do „námluvového pytle“, nebo mezi pár umístit dřevěnou desku. To pro jistotu, aby se společenský styk jaksi „nezvrhl“ ve styk úplně jiný.

Zdroj: Nigel Gawthorne, Milostné hrátky ve staré Anglii

 

Uložit

Uložit

7 komentářů u „Duben pokračuje, drabble též“

  1. To snad není možný, nám taky zdrhla želva, a zrovna, když jsme u strejdy vysypávali makovice! Taky na pastvě. Dokonce dvakrát. Poprvé se našla u sousedky v bramborách, podruhé už bohužel ne. Měla ohrádku ze dřeva a na drnu se jí podařilo ji nadzvihnout. Jojo, kde je asi Žofce konec.
    Jo a Čendův pohled si dovedu živě představit. Aspoň ví, že se nemá toulat.
    Hihihi, námluvovej pytel… no, stejně si myslím, že na trochu toho tulení došlo.

Napsat komentář