Můj život s kocourem 86. díl – Jaro je tu!

Opaluju se, budu hnědokocour!

Jaro a teplo je tady! Tím se rozumí období otevřených dveří i oken. To má svoje výhody, i nevýhody. Mezi hlavní nevýhody patří zejména to, že se nikde neavizuje, že okno, které bylo přes den otevřené, je najednou v noci zavřené. A to pak jeden rozeběhnutý zrzoun, který předpokládá, že vyskočí do okna, narazí hlavou do skla. V pět ráno. Až to zaduní, sklo zadrnčí, rozespalá a leknutá Nelinka málem schrastí ze skříně a právě probuzená a leknutá dvounohá poznamená: Tomáši, ty seš magor!

Výhody otevřených oken a dveří ale nad nevýhodami značně převažují. Konečně můžu ven na terasu a na skalku. Konečně můžu venku lovit hmyzouše a provokovat ty dva veliké uslintané obluďáky, co jim dvounohá říká „pejsánci“. Tady se sluší poznamenat, že dvounohá má nějaká divná měřítka, protože to, čemu ona říká pejsáneček, považují všichni normální smrtelníci za obří smrtelně nebezpečný atomový hovado. Však taky sotva jsem vyskočil na zídku kolem terasy, která se nachází nad výběhem těch medvědů, křížených se psy, začali na mě oba ti halamové cenit zuby, vrčet a štěkat. Dvounohá hned přišla, aby se podívala, co se to tam dole děje a když pochopila, že to pozdvižení je opravdu kvůli mé maličkosti, nasadila tomu korunu.

„Tomíku, neboj se, to jsou jen Akim a Butch. To jsou hodní pejsáčci. Ty přece znáš.“

Prý „neboj se“! Tady se snad někdo bojí? Já teda ne! Já na ty dvě potvory uslintané budu klidně i vrčet, když zůstanou dole. A schválně se budu producírovat podél pletiva na zídce, abych je co nejvíc provokoval. Dolů spadnout nemůžu a obludy nahoru nevyletí. A i kdyby vyletěli, tak já mám pro strach uděláno. Já je přeperu!

Já každého přeperu. Přeperu Berušku, přeperu dvounožce i dvounohou. Taky přeperu babičku, i když mi dává šlehačku, a taky přeperu tu hučící věc, které dvounohá říká vysavač. Vůbec se jí nebojím a útočím na ni ze zálohy. Dvounohá má sice pořád nějaké poznámky, že nemůže luxovat a že se jí pořád všude pletu, ale to mě nemůže odradit. Já jsem raubíř a bojovník, to si pište!

A taky jsem pomocník. Usilovný pomocník. Už umím podávat papíry z tiskárny. Naučil jsem se to, hned jak dvounohá přestěhovala věci z jednoho stolu do druhého. Tiskárna je teď na jiném místě a dá se na ní dobře ležet. A taky se dá sledovat, jak plive ven jeden papír za druhým. A to je príma zábava! Tiskárna vyplivne papír, já po něm máchnu drápem a vyhodím ho na zem. Tiskárna vyplivne další papír, já už tam čekám, když leze ven, pomůžu mu oběma packami a vyhodím ho na zem.

Pomáhám tisknout

Asi ani nemusím dodávat, jak je dvounohá z mé přičinlivosti nadšená. To už si určitě domyslíte sami. Jenom povídala něco v tom smyslu, že bych si to kočičí Braillovo písmo měl patentovat.

Váš Tomík

8 komentářů u „Můj život s kocourem 86. díl – Jaro je tu!“

Napsat komentář