Brouk

Tak nás doma poctil návštěvou brouk jménem kněžice, to vím proto, že to jeho jméno říkala dvounohá, prostě smraďoch.

 

Nejdřív se usídlil v kuchyni na stropní zářivce, která je tak nešikovně umístěná uprostřed stropu, že jsem se na něj nemohl nikudy dostat a že jsem to zkoušel!  Vyskočil jsem na stůl, ze stolu na lednici a mrazák a furt jsem nedosáhl. Zkusil jsem to z druhé strany a vzal jsem to přes myčák na horní linku a zase nic. To už jsem měl nervy na pochodu a svojí frustraci jsem vyřvával do éteru. Dvounohá se šla podívat co se mi to děje za příkoří a tak jsem jí to pověděl pěkně od plic a dožadoval jsem se sundání brouka. Jenže dvounohá mi řekla, že prej „nech brouka žít“. No to snad nemyslí vážně! To je proti kočičí přirozenosti! Když se něco hýbe, cvrká, bzučí, píská a prostě vyluzuje jakékoliv zvuky, musíme to lovit! To by snad po takové době měla vědět.

Aby toho nebylo málo, ještě to vyžvanila tetám na chatu  a dělala mi ostudu. Tak to tedy ne. Intenzitu mých hlasových projevů jsem zvýšil na úroveň tryskového motoru a to rozhodlo, že mi tedy toho brouka sundá. Jelikož nemůže na židli, aby tam dosáhla, vzala si na pomoc koště. Blbej nápad, ale co byste chtěli, když  byl její. Místo brouka šel k zemi kryt od zářivky a jak jinak, po dopadu nezůstal v celku. Jestli jsem předtím nevzbudil v bytovce všechny lidi svým hlasovým projevem, tak teď už byli vzhůru určo do posledního. Dvounohá láteřila, brouka posílala do horoucích pekel a mě s ním. Jako nechápu proč, já to přeci neshodil. Brouk zalezl bůhví kam a tak po smetení střepů jsme se odebrali do peří.

Druhý den se brouk opět objevil, ale už ne na zářivce, ale nad oknem na konzoli. Svitla mi naděje, že tentokrát ho sundám. Věděli jste, že ty mrchy umí lítat? Já ne, ale už jsem to zjistil. Když jsem se po zácloně vyšplhal až nahoru, tak ta bestie si klidně přelítla z kuchyně do obýváku, Já tedy hned letěl za ní i kusem záclony a cestou  jsem shodil vše co nebylo přibité. Dvounohá jen nevěřícně zírala na tu spoušť co za mnou zůstala. No co, stejně tam těch krámů měla zbytečně moc. Brouk nakonec zakotvil na okně v obýváku a to neměl dělat. Tady už jsem nezaváhal a na první dobrou jsem ho packou srazil na zem a poctivě umlátil. Sice mu to asi bylo fuk, protože po asi sto pořádnejch ranách si klidně vykračoval dál, ale já měl splněno a šel tu námahu zajíst. Dvounohá mezitím brouka vyhodila z okna a šla uklízet ten bordel. Však od toho jí mám a jestli neskončila, tak uklízí doteď. Tak zatím páčko, je neděle, tak jdu čekat na pánečka. Váš Bejby

Tak tebe sundám, kámo
Tak tebe sundám, kámo!

Uložit

8 komentářů u „Brouk“

  1. Bejby, já jsem tak šťastná, že mám doma jen jednoho poděsa. Vy jste s Tomíkem úplně stejní. Ten se rozhodl, že bude lovit zákeřné nové židle. Asi na něj útočí, a rozhodně se do nich dobře drápe i kouše. Zničil už všechny 4, takže jsem z toho na prášky a doufám, že mi je kamarádka čalounice něčím potáhne, až ten magor dostane rozum. Jestli se toho dožijeme. :yahoo: :yahoo: :yahoo:

Napsat komentář