Pořád nevystrkujem nos

Nevím, jak u vás, ale u nás je pořád sněhu plný dvůr. A to našim kočkám moc nevyhovuje. Zajedno se do něj boří, zadruhé je zebe. Je legrační je pozorovat, jak to berou co největšími skoky, když už není zbytí.

Je fakt, že jako dítě si zimu vybavuju přesně takhle – leden i únor pod sněhem, mrazy, bruslení, sáňkování… Posledních pár zim na jižní Moravě bylo naprosto jiných, sníh v lepších případech vydržel týden, maximálně dva. Přiznám se, že mi taková zima vůbec nevadila – zajedno nerada jezdím autem po sněhu nebo v rozbředlé břečce, zadruhé… máme venkovní kočky. Je mi jich líto, jak jsou vzadu schoulené v těch jejich polystyrenových boudičkách. Mají vyhřívané podušky, to určitě pomáhá hodně, ale přesto. Ráda bych je měla vevnitř, v teple, ale to by Rozárka a Tobiáš asi nerozdýchali. A tak to budeme muset udělat naopak – asi budeme jedni z mála, kteří budou zateplovat venkovní dílnu kvůli kočkám :). Doufám, že se to podaří během letoška dodělat a že příští zimu tam bude možno kočkám přitopit, takže nebudu nešťastně chodit kolem teploměru.

Ať tak nebo tak, doufám, že ty velké mrazy už nebudou. Je mi prostě těch zvířat venku líto, i když vím, že ony to tak neberou. ..

Uložit

13 komentářů u „Pořád nevystrkujem nos“

  1. Tomík dneska seděl v okně na sluníčku, lovil probuzené hmyzouše, sýkorky mu k tomu zpívaly… Ani se nechce věřit, že se ty ošklivé mrazy mají zase vrátit. Zimy, jako byly ty dvě minulé, mi vůbec nevadí. Alespoň ve městě ne. Ani se nedivím, že chcete holkám zateplit dílnu. Udělala bych totéž. :blush:

  2. Radu, nedivím se ti, že je ti jich líto, já když vidím, jak u nás v nemocnici se na dvoře choulí místní kočky pod rampou k prádelně a neutečou i když dřív zmizely, jen co se otevřely dveře, plakala bych. Nosím jim granulky, protože i když dostávají jídlo z kuchyně, tak jim zmrzne na kost. Už aby ta zima šla do háje :-(

Napsat komentář