Můj život s kocourem 78. díl – Velký úklid

Jako slepička v kukani

U nás doma všichni uklízíme. Dvounohá si koupila nový vysavač a ohrožuje nás všechny jeho všehltající bojovou hlavicí… eeee… hubicí. Rozárka si uklízí ve své kleci. Vyhrabává všechno, co jí upadne od zobáku, ven, aby měla dvounohá pořád co uklízet a hubice co hltat. Nelinka taky uklízela. Ta pro změnu zase vyhrabala podestýlku ze záchůdku, dvounohé za skříň, takže musel dvounožec tu skříň odsunout. Jenže než tam strčila dvounohá svůj čumák, aby to tam všechno zametla, už jsem tam byl já a pomáhal s úklidem. Jak si asi myslíte, že to dopadlo? Byl jsem vyhozen zpoza skříně pod trapnou záminkou, že překážím, a místo mě tam dvounohá strčilu svou novou bojovou hubici, aby všechno vyluxovala. Pokračování textu Můj život s kocourem 78. díl – Velký úklid

Můj život s kocourem 77. díl – Jsem prostě kocour

Asi budu kocour v botě.

Jsem šikovnej kocour. No jasně, že se to rozumí samosebou, ale kdyby o tom náhodou někdo pochyboval, slyšíš, dvounohá! Tak to opakuju. I pro nevěřící Tomáše to opakuju. Jsem šikovnej kocour. Umím si s dvounohou hrát fotbálek svítícím míčkem. Když mi řekne, abych jí ho přhrál, tak to udělám. Když se mi zrovna chce. A to se mi chce! Alespoň většinou. Tuhle jsem si s dvounohou pinkal ten míček po kuchyni dobře čtvrt hodiny, než mě to přestalo bavit, zvedl jsem se a důstojně odešel. Dvounohá na mě sice volala a pokoušela se mě nalákat zpátky, jenže mně se zrovna nechtělo. Měl jsem něco důležitějšího na práci. Pokračování textu Můj život s kocourem 77. díl – Jsem prostě kocour

Můj život s kocourem 76. díl – Nic nového pod sluncem

Kuk!

Tak vám teda řeknu, že vůbec nevím, o čem vám mám napsat. Mohl bych vám třeba vyprávět o tom, jak mi dvounohá každý den vykapává oko a pokaždé se diví, jak hezky držím a nechám si tu kapičku do oka kápnout. Potom sice už nedržím, maximálně tak dvounohou za nos, ale co. Oko je vykápnuté a dvounohá ten svůj čuchometr beztak potřebuje zmenšit.  To ale není vůbec zajímavé. Ani není zajímavé, jak se mi dvounohá posmívá, že jsem důvěřivej, jako hloupej Honza, když se pokaždé nechám chytit, aby mi to oko vykapala. Já náhodou vůbec nejsem důvěřivej. Já jsem vypočítavej. Vypočítal jsem si, že když za každé to kápnutí dostanu kus sušeného masíčka, jako odměnu, bude celej ten velikej pytel masíčka jenom můj. Pokračování textu Můj život s kocourem 76. díl – Nic nového pod sluncem

Pes

Drabble na téma: Sedni, lehni, zůstaň

Pes běží krajinou a hledá. Pak si mě všimne. Skáče a já padám a najednou vidím sám sebe a psa, jak mi rve kůži z hrdla, a slyším: zůstaň se mnou… S výkřikem se probouzím.

Ležím na trávě. Kde se vzal ten pes, co sedí opodál a upírá na mě pohled? Jak věděl, že sem přijdu? Sem, na hrob v lese? Vím o něm jen já, sám jsem tu zakopal…

Vyskočím, ale už nelze utéct. To není pes. To je minulost, která mě dostihla. Mé výčitky svědomí. Pes skáče a já padám a z hrobu slyším hlas: zůstaň se mnou.

Nájem

Tak jsem si do nedávna myslel, že jediným majitelem MÉHO bytu jsem já a že mi dvounohá platí nájem v podobě asi tak deseti jídel denně a spoustou jiných mlsků.

Jenže teď jsem zjistil, že dvounohá taky platí naší sousedce, co mi tu nechává masíčko, když doma vaří. Neplatí jí miskami jako mně, ale penězi, které chodí vydělávat do práce, i když mi vždycky říkala, že chodí vydělávat na granulky. Takže pěkně kecá a já se rozhodl, že to nebudu tolerovat a když se řekne, že jsou na granulky, tak budou na granulky.

Pokračování textu Nájem

Můj život s kocourem 75. díl – Pošramocená pověst

Už nikdy nebudu hodný!

Minulý týden jsem byl prohlášen za nejhodnějšího kocoura na světě. Vážně! Já, čestný předseda klubu Ztřeštěných pošuků! Taková ostuda. To mě z toho klubu určitě vyloučí, když si rychle nenapravím můj kádrový profil pouličního rošťáka. Pokračování textu Můj život s kocourem 75. díl – Pošramocená pověst