Pohoda a klid…

Čas se na pár dní zpomalil, běžný ruch života zvolnil.  Někteří vychutnávají pohodu domova, jiní navštěvují své kamarády, příbuzné či známé, kterým v běhu roku naslibovali, že se určitě uvidí… I k nám takhle jednou do roka přijdou někteří návštěvníci, kteří zrovna třeba kočky dvakrát nemusí. Nebo je kočky prostě nezajímají, kočka, no bože, kočka…

Je zábavné pozorovat, jak kočky perfektně poznají, kdo o ně nestojí. „Tak ty nás nemáš rád? No počkej!“
Rozárka nenápadně ozdobí kalhoty bílými chloupky, Tobiáš si nechá záležet a zachlupí odložený svetr.  Čeněk se s tím nemaže, rovnou vyskočí dotyčnému (dotyčné) na klín a vyřídí si to s ním z oka o oka: „Tak ty jako nemusíš kočky, jo? Ale já jsem krásnej, koukej, abys věděl, mě musí každý obdivovat, tak to prostě je!“

Dlužno říci, že naši známí jsou vždy předem varování. A taky je pravda, že vysloveně „nesnášeče“ koček jsem nikdy nepotkala.  Zjistila jsem totiž, že většina lidí, kteří ze začátku tvrdili, že kočky jsou veskrze falešné bytosti,  kočku vlastně nikdy doma neměli. Jejich „znalosti“ byly jen odposlechnutá „stará moudra“ nebo papouškovali klišé, která si přečetli kdysi kdesi. Všichni, kdo mají kočky, se určitě setkali  třeba se strachem těchto lidí před toxoplasmózou, aniž by tušili, že ji spíš chytí od nemyté mrkve přímo ze záhonu nebo z tatarského bifteku než  přímo od kočky…

A tak díky vám všem, kteří (ač možná i nevědomky) šíříte osvětu a vyvracíte tyto bludy a pověry z kořenů.

 

 

 

 

 

8 komentářů u „Pohoda a klid…“

  1. Jsem původně pejskař a o kočkách jsem věděla jen to, že u babičky dostávaly mlíko s rohlíkem a každý rok měly koťata, Pak se za oknem objevila černá Micubiši, které vděčím za to, že jsem ta úžasná svoření mohla postupně začít poznávat. Pak za necelé dva roky přišel černý Ferda, který mne miloval stejnou láskou jako Jája Radku. Ten dovedl návštěvě vysvětlit hned, jak to chodí v kočičí domácnosti.
    Užijte si dnešní sváteční den.

Napsat komentář