Kočičí vzpomínka na Kypr

Na Kypru bylo koček všude dost, docela dobře se jim dařilo, každá z nich patřila k nějakému hotelu, kde jí personál krmil a samozřejmě jim podstrojovali i hoteloví hosté. I k našemu hotelu patřila hezká kočička se třemi ještě dost malými koťaty, dvě byla strakatá, jedno krásně černé.

My jsme s kolegyní bydlely v patře s balkónem do zahrady a nad bazén, naše druhé dvě kolegyňky měly pokoj stejným směrem kousek od nás, ale v přízemí.

Jednou večer, tedy spíš už v noci, po posezení u dobrého vínka, jsme ulehly ke spánku s otevřenými dveřmi na balkón.

cerne kote.jpg

Najednou se začalo ozývat zoufalé mňoukání a do toho komentář naší měkosrdcaté kolegyně:  Kde se tu bereš? Kde máš maminku? No pojď, teta Lenka se o tebe postará…

Do toho se ozval druhý hlas:  Ježíši, neber ho dovnitř, vždyť má blechy!

My jsme se zasmály „tetě Lence“, zavřely dveře v klidu spaly. Druhý den jsme si od holek vyslechly povídání o tom, jak kotě vůbec nechtělo z balkónu, naopak se několikrát nastěhovalo do Lenčiny postele a nakonec bylo po několika hodinách  i s Lenkou vyhozeno za maminkou. Lenka ho odnesla na parkoviště, kde jsme jeho maminku vídali nejčastěji a tam na něj skutečně maminka čekala.

Lenka si nedlouho po téhle dovolené donesla domů krásnou mouratou kočičku a moc si spolu rozumí. No a její přísná spolubydlící si pořídila pejska a je z ní milující psí máma.

 

Foto zdroj: obrazkynaplochu.kvalitne.cz

Uložit

8 komentářů u „Kočičí vzpomínka na Kypr“

Napsat komentář