Mé jídelní rituály

1395Ahojte všichni. Jsem zpět, abych vám popsal své jídelní rituály, když na dvounohou jsem už všechno práskl.

Můj dlabací den začíná ve dvě ráno, když dvounohé začne ječet budík. To se vyškrábu od pánečka z pod peřiny a kontroluju, jestli dvounohá opravdu vstává. Když se jí nechce a brblá něco v tom smyslu ještě pět minut, tak namočím packu do čaje, co má u postele a cáknu na ní. To pak vyběhne, záda, nezáda. Já zalehnu její polštář a čekám, až uslyším, že v obýváku dohekala v marné snaze předstírat cvičení, páč to co tam na té zemi předvádí bych cvičením nenazval ani omylem. V okamžiku, kdy doheká a nese do kuchyně hrnek od kafe, vystartuju z polštáře a mažu jí naproti, aby na mě náhodou nezapomněla a velmi hlasitě se jí připomínám o snídani. To dostanu svou první misku masíčka, kterou zblábnu dřív, než se stačí osprchovat a čekám nastoupenej u dveří koupelny, jestli z ní náhodou nevyrazím ještě druhou, což se někdy povede, když má v lednici nezmražené maso určené na jejich oběd.

Když v lednici žádné maso není, tak z ní vyrazím aspoň konzervičku, nebo kapsičku, abych tu náhodou hlady nevyhynul, páč i když je páneček doma, tak o můj žaludek se stará jen dvounohá. Ve chvíli, kdy za dvounohou zabouchnou dveře, se odebírám zpátky na její polštář a čekám na desátou hodinu, kdy se vrací z práce. Jakmile uslyším bouchnutí vchodových dveří v bytovce, letím ke dveřím od bytu a řvu na celou bytovku – dělej, tobě to trvá, už jsem celej umřelej hlady – né že by to pomohlo, vleče se do schodů jak smrad. Když se tedy dovleče domů, jdu jí pomáhat s vyndaváním nákupu, abych měl přehled co mi koupila. Většinou se tam pro mě najde zakysanka nebo jogurt. Nedávno mi koupila kočičí puding, to vám byla úžasná bašta, že mi jazýček kmital takovou rychlostí, že i kolibřík by se styděl.

Ovšem někdy se stane, že z práce nejede domů, ale má tu drzost jet za těma běhacíma mláďatama a domů dorazí až odpoledne, nebo k večeru. To jí to po návratu dám pěkně sežrat. Žádné vítání se nekoná, jsem zalezlej v peřiňáku a trucuju. Když jí chvíli nechám vydusit, tak seskočím, dojdu k misce s granulemi, vezmu jednu jedinou do tlamky a vyplivnu jí to k nohám, aby viděla to příkoří mně způsobené, že jsem se musel živit takovou hrůzou. To většinou stačí na to, aby se chytla za frňák a šla hned napravovat svůj průšvih, samozřejmě jak jinak, než další miskou masíčka, někdy i dvěma. Na závěr dne dostanu ještě nějakou mňamku, třeba v podobě bonbonků a odebíráme se spinkat, aby další den mohl v klidu začít.

A jaké máte rituály vy? Maggie, Týnko, Beruško, Nelinko, Johannko atd. Napište mám o tom.

 

Uložit

10 komentářů u „Mé jídelní rituály“

Napsat komentář