Nejen v dubnu se píší drabble…

Je to pravdivý nadpis, drabble nejsou záležitostí jen měsíce dubna. Spousta lidí, kteří rádi píši příběhy, si ještě raději hrají s drabblaty. Útvar je to krátký, takže psaní netrvá dlouho (ne, nebijte mě, kdo jste to zkoušeli, prostě určitě strávíte méně času nad drabble než nad povídkou na patnáct stránek) a hodně vás naučí.

A tak si tu teď občas přečtete drabble, která jbyla napsána na různá témata tak, jak témata vycházela na různých psaveckých webech.

Téma: A ticho se náhle roztříštilo

Název: Záškodník

Poklidný večer. ONA dřepí na sedačce, o boky se jí opírají Čenda a Jája, Rozára chrápe v nohách. Já bych rád na klín, ale tam není místo, tam je nenáviděný přístroj. Tak to by nešlo. Zrzounka nikdo odstrkovat nebude!

Nenápadně se přemístím. Akcééééé! Proběhnu JÍ pod nohama, plesknu packou prvně Čendu a pak černýho a urychleně se schovám. Kocouři vyletí, odrazí se drápy, ONA vyskočí, Rozára letí obloukem, kočky ječí a rvou se. ONA je rozežene, a když se usadí, vyskočím a přilísnu se na klín.

„Tobíšku, zlatíčko, ještě že ty máš rozum…“ pohladí mě.Se ví! Nadarmo nejsem zrzavý!

 

Téma: Je mi líto, ale někde v koutě svého srdce ji/ho/to stále miluju…

Název: Já nechtěéééél!

Škkrrk, bum, prásk! Co to z tebe leze? Jé, rolnička… a tohle se krásně drásá! Tak ty nepudeš, jo? Zadní drapáky na tebe! Vidíš, už je to všechno venku! To se krásně casnuje! Jé, tady asi sněžilo!

„Teda Barbucho,“ řekla domácí. „Takovou krásnou myšičku jsi dostal, a co jsi s ní udělal? Uplně jsi ji rozerval a vycpávku roztahal po pokoji. Teď abych znovu luxovala.“

Vyluxovat moji cinkací myšičku? To nemyslíš vážně! To je moje myšička! Ale… kde je? Hele, kde jsi? Vrať se!

„Milej zlatej, tu už dohromady nedáme,“ řekla domácí a zapnula vysavač.

Ale já ji měl rád!

Téma: Tak tohle bylo naposled!

Název: Popleta

„Troubo,“ sundává mě domácí ze své ruky. „To bylo naposled, rozumíš?“
Má dávat pozor. Nejsem kotě, jsem bojovný, silný, šlachovitý kocour, který je pořád ve střehu. Musím. Co se mihne z boku, kde nemám oko, prostě chytím, přeperu, sežeru. Jinak bych tak dlouho venku jednooký nepřežil. Takže když mě při hlazení (které miluju) rukou podebrala ze strany, kde nic nevidím, vyhodnotil jsem to jako útok a už to jelo.
„Vyjel jsi jako had,“ vyhodnotí domácí. „Jen jsi trošku zapomněl, že už nemáš ty žuby žahnutý. Takže naštěstí nekoušeš, ale jen žužláš. Tak už se daleko od domova nepouštěj, jasný?“

A další zas třeba někdy příště, co říkáte?

 

 

 

 

Uložit

Uložit

4 komentáře u „Nejen v dubnu se píší drabble…“

Napsat komentář