Náhradní péče

Tak mi dvounohá odjela i s pánečkem na devět dní pryč. Prý na dovolenou. Já jim sice nic nedovolil, ale to bohužel nijak neovlivnilo skutečnost, že prostě zmizeli bůhví kam. Péči o mé blahorodí po tu dobu převzali Renda s Kubou a tak jsem byl ze začátku dost v klidu, páč je mám oba rád. Naopak jsem se těšil, jak si s mladou zablbnu a jak se budu vozit na jejich zádech.

Skutečnost nemohla být odlišnější. V pátek to ještě šlo, to dorazila mladá docela brzy, dala mi masíčko a já se nic zlého netuše odebral do spánkové říše.                                                                 Vzbudil mě rachot, když se mladá u sebe v pokoji dala do gruntování. Šel jsem nakouknout, co to tam vyvádí, že nenechá jednoho kocourka odpočinout a nestačil jsem valit oči.                      V pokoji nezůstal kámen na kameni. Skříň vyházená, postel svlečená a všechny kytky sundané ze skříní. Prostě kočičí eldorádo. Jasně, že jsem šel hned pomáhat, hlavně s kytkama. Jsem na to odborník, tak nevím, proč nadávala.

Když skončila s úklidem svého pokoje, dala se do uklízení zbytku bytu. Většinou to nedělá, tak jsem byl z toho lehce zmatený, ale jinak ten pátek proběhl docela dobře. Když přišel Kuba, tak jsme si spolu hráli a já otestoval trvanlivost jeho kůže na zádech, když jsem mu na ně skočil, ve snaze se dostat do skříně v předsíni. Tedy řeknu vám, že tedy nic moc, páč mu tam zůstaly krvavé šrámy. Když odešli spát, tak jsem byl moc hodný a ani jsem je skoro nebudil, kromě pár skoků do postele s přistávací dráhou na jejich hlavách.

V sobotu přišel šok. K nám domů dorazil nějaký cizí kluk a já okamžitě zaplul pod gauč a nemínil jsem se odtamtud hnout. To jsem ještě netušil, že tu ten cizák stráví tři dny!

Pod gaučem se cítím v bezpečí a ten cizák ani nevěděl, že tu nějaký kocourek vůbec je. Tedy netušil to do té doby, než jsem v noci z pod gauče vylezl, šel ho okouknout do pokoje mladý, kde spal a když jsem viděl, jak spokojeně pochrupuje a mladí v ložnici také a vzpomněl jsem si na to, jak jsem potupně strávil celej den pod gaučem, tak jsem se drobátko naštval a počural jsem mu boty a hodně, však jsem měl močák pěkně plný, tak to odnesly obě dvě.

sam_0008

Zjistil to ráno, když se všichni chystali ven a cizák se jal obouvat. Ten jeho překvapený výraz neměl chybu a jeho komenty typu, tý vago, co to má bejt, jsem si náležitě užíval. Ven nakonec musel jít v Kubových pantoflích, páč jsem byl opravdu důkladný. Pokud byli pryč, tak jsem si protáhl zkroucené tělo a modlil se, aby se vrátili bez cizáka. Mé modlitby bohužel nebyly vyslyšeny, páč z výletu se vrátili všichni a já opět skončil pod sedačkou.

V noci se situace opakovala a já mu ty boty počural zas, tak nějak jsem doufal, že se pořádně naštve a vypadne z MÉHO bytu. Sice ráno nadávali všichni, ale k vypadnutí se neměl nikdo a co víc, na další noc ty cizákovy boty schovali. Jelikož jsem měl už toho gauče plný zuby, tak jsem vzal cizáka na milost a s výrazem naprosté lhostejnosti jsem se usídlil na sedačce a né pod ní. To asi na toho cizáka nakonec zabralo, páč ještě ten den vypadl. To si pro příště musím zapamatovat a neschovávat se. Očividně na vetřelce nejvíc zabírá má naprostá ignorace. Zbytek týdnu už proběhl v pohodě, jen se mi moc stýskalo po mých dvounožcích a to tak, že se ze mě stal veliký přítula a Kuba s Rendou mě nemohli od sebe odlepit.

Už nikdy nedovolím, aby mi na nějakou hloupou dovolenou ti moji dva domácí zmizeli oba naráz. A vůbec, nejlepší bude, když budou sedět pěkně doma. Sem rozhodl a tak to taky bude.

sam_0012

6 komentářů u „Náhradní péče“

Napsat komentář