MATYLDA: Jak Oriáš osiřel

Oriášku, nelez na tu linku, rajskou omáčku přece nežereš. Ježišmarjá, tak u toho aspoň tolik nemlaskej.“

Oriáš nám osiřel. Kiliánovy výlety byly čím dál delší a po tom posledním čtyřdenním se zastavil doma na dva dny a následně se nevrátil vůbec. Hledali jsme ho, prolízala jsem s děsem v oku i všechny okolní příkopy, ale nenašla jsem ani bílý chlup (ty chomáče doma se nepočítají, že).

Je pravda, že po jejich ročních narozeninách ho občas větší a silnější Oriáš zmydlil a Karamelka mu s oblibou ožižlávala uši (ale to Oriáškovi taky), ale Kilián začal být prostě nevrlý kocour, až si zřejmě nakonec našel lepší nové doma.

 

0912mat1

 

Obávala jsem se, že Oriáškovi bude smutno, ale bylo mu to a je mu to úplně jedno. Naopak vypadá, že v pozici domácí monokočky je navýsost spokojený. Všechna povalovací místa jsou jeho, z misky mu nikdo nic nekrade a co si uloví, to si taky sní.

Rozhodně mu však nezmizela radost z ukradeného. Ví, že na stůl a linku nesmí, a stejně to zkusí. Když dávám psům ke granulím trochu masa z konzervy, může se přerazit, aby se do té plechovky dostal.

 

0912mat2

 

My jsme se tedy v ukrývání poživatin hodně zlepšili a navíc v noci kocour brázdí okolní pozemky, tudíž nemůže krást potmě. Zkusila jsem ho nechat doma, ale řev ve čtyři ráno, dobývání se do skříní a škrábání postele pracujícímu člověku do dalšího dne energie nedodá, a tak jsem ho nechala, ať si chodí, kam chce a kdy chce.

Každé ráno, když pouštím psy za zahradu vyvenčit (Světluška se rozhodla, že ONA na zahradě čurat teda fakt NEBUDE), hlídkuje na zdi, případně se rafinovaně ukrývá za lupen jitrocele. A ten zklamaný výraz, když psice nevšímavě minou obloukem velký kámen, odkud na ně kocour hodlal bafnout a proplesknout je, ten stojí za to.

 

0912mat3

 

Když mu nesu k misce kapsičku, přičinlivě se mi plete pod nohy. I s Karamelkou, která ho u toho musí zlobit. Měla jsem snahu jí v tom bránit, ale pak jsem zjistila, že se kocour vrátil ke Karince zpátky- asi byl málo obtěžován a ranní dávka olizování uší a pokládání packy na záda nebyla splněna.

Jsme na původním počtu zvířecích obyvatel. Dva psi a jedna kočka. Asi to tak má být.

 

0912mat4

 

0912mat5

12 komentářů u „MATYLDA: Jak Oriáš osiřel“

    1. No, chce to psa přiměřené povahy- ale naučit jde asi všechno. Já jsem nikdy netrpěla nikomu šikanování druhé psoosoby nebo kočkosoby, a to bez ohledu na živočišný druh. Ovšem taky mám extrémně snášenlivé plemeno psa a i kočkám bylo vždy jasně dáno najevo, že vocuď pocuď platí pro všechny. Na druhou stranu všichni vědí, že jim ubližováno nebude. Což jsem opravdu neukočírovala jen u těch dvou kocourů, kteří si to ale nikdy nedovolili přede mnou a viděla jsem to jen oknem.
      Ale za mne mohu soužití psů a koček jen doporučit :)

    1. Já jsem si vědoma toho, že to dobře dopadnout nemuselo. Protože lovil všechno, co se hnulo, a ves je plná myslivců. A nad ránem chodí divoká zvěř až k nám na ulici. Ale když jsem uvážila to toulání a jeho viditelnou nevrlost doma, došla jsem k názoru, že se fakt odstěhoval (mimo jiné ty čtyři dny někde být musel). Tak snad někomu zdobí domácnost bílý kocour s pár černými puntíky a černým ocasem.

Napsat komentář