Pelíškový týden – úterý – Tomík, Beruška a Nelinka

Krabice jsou nad všechny pelíšky
Krabice jsou nad všechny pelíšky

Dnešní deníček bude pelíškový. Pelíšků máme u nás tak akorát, a v případě náhlého nedostatku se dá za pelíšek vyhlásit cokoliv, třeba miska na těsto. Nejlepším pelíškem jsou ovšem krabice. Vezmu to ale od začátku:

Když jsem přijel do svého nového domova, dostal jsem od mámy Janičky ze Světlušky do výbavy modrý pelíšek, vlastně kukaň. V té jsem, jako kuřátko, strávil první večer a noc v novém domově a rád jsem v ní spal ještě asi měsíc. Jiné měkké pelíšky v té době v mém domově nebyly, protože Vzducholodě pelíškovaly buď na škrábadle, nebo na sedačce, na židlich, a nejradši v pelíšku dvounožců, v posteli. Jedinou vyjímkou byla zima, to se Vzducholodě přestěhovaly do závěsných pelíšků na topení. Žádné jiné pelíšky ale neuznávaly, i když jich dvounohá nakoupila několik. Všemi s noblesou pohrdly a dál si ležely třeba na papírovém terči, co nám je dvounohá nosí ze střelnice.

Když už jsem byl veliký kocour, asi ve dvou měsících, rozhodl jsem se, že už v miminkovské kukani spinkat nebudu. V té době jsem si oblíbil jednu krásnou papírovou krabici od kapsiček, takže jsem se do ní zapelíškoval, jako velký kocour. A netrvalo dlouho, a dvounohá mi koupila můj první dospělácký pelíšek. Byl měkkoučký, bíly jako smetana a kulatý, abych se do něj mohl krásně stočit. Hrozně moc mi připomínal maminku, takže jsem v něm poprvé začal šlapat zelí a spokojeně vrnět. Dvounohá dala ten pelíšek ke svému velikému pelíšku a já tam na ní čekal každý večer a spokojeně v něm spinkal až do rána.

Kulatý smetanový pelíšek jsem miloval až do té doby, než jsem se v noci naučil lézt za dvounožci do postele. Teda hlavně za mojí dvounohou. Jí se to sice moc nelíbí, ale co může dělat. Vždycky remcá, že je jak zavalenej horník a nemůže se v posteli ani otočit. Pelíšek má ale s dvounožcem dost velkej a hezky pohodlnej, takže se mě jen tak nezbaví.

Zcela svérázný názor na pohodlí má Vzducholoď Beruška. Úplně nejradši se tísní na zásobníku papíru u foto tiskárny. Přitom se tam se svou rozměrnou zadelí i s blatníky sotva vejde a občas odtamtud dokonce schrastí. Další její oblíbený fakírský pelíšek je topení. Tam se stěhuje, sotva v trubkách zaškrundá. Beruška je u nás první posel zimy a topné sezóny. Ještě než dorazí teplá voda od kotle k nám, už leží na topení. Nepotřebuje tam žádné dečky a ručníky, které jí tam dává dvounohá. Lehne si vždycky mimo ně, rovnou na žebra.

Vzducholoď Nelinka má ráda alespoň trošku víc pohodlí. Vybírá si měkká místečka a polštářky. I na skříni, kde je v poslední době nejradši, má polštářek. Ráda taky pelíškuje na koberci na sluníčku anebo na křesle dvounohé. Zahřívá jí ho, aby se naší dvounohé večer dobře sedělo u počítače a vykecávalo s kočkomilkami.

Za chvíli dvounohá zase přijde, takže já budu muset s deníčkem pomalu končit. Ona dvounohá se nesmí moc dráždit. Dokud krmí a dělá pravidelně rajóny, je dobré si jí předcházet. Tak já jí pustím k tlápesnici a zapelíškuju se jí na papírech na stole.

Váš Tomík

P.S.: Dneska jsme dostali nový samočistící záchůdek, tak jsem si v něm hned taky udělal pelíšek. ;-)

Pelíšek záchůdkový, dokonce se střešním oknem
Pelíšek záchůdkový, dokonce se střešním oknem

13 komentářů u „Pelíškový týden – úterý – Tomík, Beruška a Nelinka“

          1. Tak to bych do Tomika neřekla, ze on se někam nedostane, když vzducholode ano, ale třeba se to ještě naučí 😊

Napsat komentář