Můj život s kocourem 50. díl – Vykopávka

Schovaný v zeleni
Schovaný v zeleni

Zdravím všechny členy fanklubu zrzavého třeštidla. Jsem tu zpět s nejnovějším deníčkem. Dnešní pokračování je už padesáté, to bychom měli bouchnout šampáňo, nemyslíš, dvounohá? Vlastně dvounohá dneska vůbec nemyslí. Pro jistotu! Už asi hodinu uklízí to, co jsem natropil. Moje vina to ale, jako vždycky, nebyla! To bylo totiž tak…

Hrozně rád odcházím. Nejradši ze všeho odcházím na terasu a hned pak odcházím moc rád k babičce. Tam chodím na šlehačku. Pařížskou. Mňam! A na terasu chodím pomáhat dvounohé přesazovat kytky a kultivovat a zvelebovat. Kam šlápnu, tam velebím a zdobím. Mohl bych vlastně založit Okrášlovací klub. My kočky máme krášlení v krvi. Kam se samoinstalujeme, tam zdobíme. Kdo nemá fantazii, pořídí si sádrového trpaslíka, nebo fontánku. Zato kreativní dvounožec si pořídí nejdřív jednu kočku, potom druhou a třetí kočku, a když má štěstí, tak už k němu další přijdou samy. Ale zpátky k tomu odcházení a k tomu, co jsem zase vyvedl.

Začalo to tím, že jsem odešel za dvounohou na terasu. Ona tam totiž nastěhovala spoustu zajímavých věcí a hlavně dva pytle s novou nakypřenou hlínou, že bude rozšiřovat skalku. Ta její skalka nás za chvíli vystěhuje z terasy, ale to vlastně nevadí. Na skalce je totiž zábava! Obě vzducholodě se zatím nad skalkou vznešeně vznášely, aby ani na kousek kytičky nešláply. Jaké bylo proto dvounohé překvapení, když jsem do té skalky vletěl po hlavě, zalezl do podrostu a zmizel v té džungli na dlouhé minuty. Pokaždé jsem se vynořil daleko od místa zanoření a hned zase zmizel znovu.

Úplně nejvíc jsem si oblíbil veliký trs trávy, pod který se vejdu celý.  Jsem tam jako v zeleném tunelu, kde je příjemný chládek a hmyzouši mi lítají přímo do tlamky, takže mi tam nic nechybí. Teda vlastně, něco mi tam chybělo, ale přišel jsem na to až po zásahu dvounohé. Teprve pak se má skrýš stala úplně dokonalou. Pod mým oblíbeným trsem trávy se totiž objevila úplně čerstvá a voňavá hlína, a o kus dál dokonce i nové kytičky.

Byl jsem v sedmém nebi! Zarochnil jsem se hluboko do té hlíny, vyškubal všechny kytky, co mi tam překážely a spokojeně usnul. Dvounohá sice pořád něco kutala poblíž a sázela další kytky na druhém konci skalky, ale to mi ani v nejmenším nevadilo. Byl jsem pěkně zahrabaný ve vlhké hlíně, jako voják v zákopu, a odpočíval. Zdály se mi dokonce sny, podobně, jako tomu Maxipsu Fíkovi. Jemu se ale zdály jen samé hlouposti pro děti, zato mně se zdálo, jak vítězím nad tou strašnou obludou, co ji má dvounožkyně dole na zahradě. Viděl jsem ji jen jednou, ale kdyby mě dvounohá nedržela, rozsápal bych ji, stáhl z kůže a tu kůži si přibil na dveře od bytu. Dvounohá sice říkala, že to je štěňátko Akim, ale podle mě to byla minimálně desetihlavá saň. To jsem ale zase odbočil…

Štěňátko Akim
Štěňátko Akim

Tak si tak spím a sním v té jamce z krásně voňavé hlíny, až jsem nakonec úplně přestal vnímat, co to kolem mně dvounohá kutí. A ona mezitím dosázela tu botanickou zahradu, kterou si přivezla, vytáhla zeleného hada, co mu říká hadice, a začala zalévat. Zalévala truhlíky, zalévala i květináče a nakonec začala zalévat i skalku a hlavně nově zasazené kytky.

Když mi na můj hřbet dopadly první proudy studené vody, vyletěl jsem, jako když do mě střelí. A nevyletěl jsem sám. Se mnou vyletěly všechny ty kytky, prý se jim říká netřesky, které jsem usilovně vytrhal. A taky se mnou vyletělo asi půl kila té krásné voňavé hlíny, která se mi přilepila na packy, bříško i hřbet.

Dvounohá zavile zavyla, jak se lekla čehosi, co vypadalo jako obživlá čtyřnohá můmie Ötziho. Potom zahodila hada hadici a pelášila za mnou. Přitom volala cosi jako: „Tomáši, stůj, ty vykopávko mokrá, jestli mi vlezeš takhle zabahněnej do postele, tak si mě nepřej! Udělám z tebe čtyři malý!“

Samozřejmě, že jsem se nezastavil. Právě naopak, ještě jsem zrychlil. Co ale nepochopím, jak dvounohá tak přesně věděla, kam mám namířeno?

Váš Tomík

17 komentářů u „Můj život s kocourem 50. díl – Vykopávka“

  1. Tomíku, ty se máš, že máš tak chápavou dvounohou. U nás se už započal sběr semen a plodin a tak se tuhle In probudil tím, jak do něj někdo drkal. To si jen Joudík čistil kožich a flusal kolem sebe do postele semínka a kuličky.:D Takže jsme se ráno vzbudili do masážní postele.
    To Hrábě dojde v jedenáct domu, hezky se natáhne na gauč a koukej to dvounohá vyčesat, já si s tím přeci nebudu špinit tlamku. A tak každý večer češu a vyčesávám „tunu“ plodin větviček a podobně.:D

  2. Tomíku, nejenže by byly bez tebe smutné úterky, ale všechny dny v týdnu, protože často se k tvým deníčkům vracím… Když jsem si představila dvounohou, jak zavile zavyla, už jsem nemohla ani dýchat :happy: A je mi jasné, že kdyby tě nedržela “ rozsápal bys deseti hlavou saň a stáhl z kůže a tu kůži si přibil na dveře od bytu. Kocourku, ten rozum, prosím tě, nesháněj! Takhle jsi ideální :yahoo: :yahoo: :good:

    1. Já tomu fakt nerozumím, ale holky v životě hlína a kytky nezajímaly. Zato Tomík je nejspokojenější uprostřed květináče s hrachory, kdyby alespoň jednou nešlápl do květináče s bylinkami, asi by mu něco chybělo a když zaleze do skalky, uhnízdí se doprostřed lomikamenu, ne na vyhřáté kameny. :D

  3. Tomíku, Jaryn také rád přesazuje a s oblibou zalehne čerstvě zasazenou kytičku. Ta se po týdnu vzpamatuje aby si do ní o příštím víkendu zase lehl. Takže jsou místa kocouřova, kam nemá cenu něco hezkého sázet. Máš pravdu, chtěla jsem sádrovou surikatu, ale kocour zdobí lépe. Jen z čerstvě zalitého záhonu Jaryn nemíří do postele, ale na stůl, kde zdobí na žlutém ubruse. :-)

  4. Tomíku můžeme si podat packy. Já sice skalku s čerstvou zeminou a netřesky k dispozici nemám, zato mám k dispozici hodně krabic, které se báječně ohryzávají a dobývají se z nich ty poklady dvounohou uvnitř uložené. Tak např. včera přijela domů a v předsíňce našla roztroušené lehce ohlodané háčkované ozdůbky na stromeček – hvězdičky, které háčkuje její postižená kamarádka a ona jí je pomáhá prodávat. Poblíž byl ohlodaný celofánový sáček. Krabice, ve které jsou uloženy je vysoko na knihovně, nicméně to je pro mne výzva největší. Pro jistotu jsem ohlodal i víko od té druhé, ale tam jsou jen nějaké látky, to mně nebavilo. Tak já jdu najít další krabici. Papáááá Melíšek Druhý

    1. Když já jsem ještě malý a neumím tak dobře gramatiku, takže jsem nejdřív napsal, že dvounohá zavila. Sice jsem si to hned opravil, ale ta zavilost z Hrbolkova diktátu už tam zůstala. Ještě jsem tam mohl napsat, že sveřepá dvounohá zavile zavyla, (na bílý měsíc) ale to mě nenapadlo. :yahoo:

Napsat komentář