Tajuplná skříň

V MÉM bytě je v předsíni vestavěná skříň, kam si oblečení a jiné různé věci dává páneček. Už když jsem se nastěhoval měla pro mě neodolatelné kouzlo.                    

Když jsem byl malé kotě, tak jsem neustále šmejdil v dolním prostoru mezi různými zajímavými věcmi, co tam dává páneček. Však už vám dvounohá posledně práskla, jak jsem tam byl zašitej a nemohli mě najít.

Ta skříň je tajemná a přitahuje mě silou magnetu. Jsou v ní různé věci, jako třeba pánečkovo nářadí, pytle se starýma botama, se kterýma se nechce páneček rozloučit, vánoční ozdoby a světýlka, které stejně kvůli dvounohé nepoužíváme. Nahoře je tyč na ramínka, kam se věšejí bundy a saka a nad tím jsou dvě police, kde má páneček naskládané oblečení. Není od ní klíček, tak se zavírá na skobičku, k té se nedostanu a tak musím čekat, až mi někdo otevře.

SAM_0146

Ostatní skříně v bytě mám samo sebou dávno prozkoumané a otestované jako pelíšek, ale do těch se v pohodě dostanu sám, tak mě tolik nelákají.
Když někdo tuto skříň otevírá, je slyšet slaboučké zavrzání. A na to reaguju rychlostí blesku, i kdybych byl před tím v kómatu.           Ze začátku jsem vždycky přiběhl, začal na dvounožce mňoukat a vletěl jsem do spodní části dřív, než pochopili, co se děje. Jenže oni mě odtud po chvíli vylovili, skříň zavřeli a měl jsem po parádě. Když jsem dorostl do dospělé velikosti, změnil jsem taktiku. Na otevírání už nereaguji mňoukáním, ale naopak se připlížím potichoučku, aby o mně neměl dotyčný ani ponětí. Pak se vymrštím, záda toho chudáka, co skříň otevřel použiju jako odrazový můstek a šup – jsem na horních policích.

SAM_0157

Hned se zašiju až pěkně dozadu ke zdi, páč tam na mě nedosáhnou, jedině když použijí židli a to moc nehrozí. Když dozní nadávky typu – jauvajs, ty pometlo, zas budu vypadat jak mučedník po bičování – a podobně, v klidu se usalaším v pánikových svetrech a pomalu začínám meditovat a navazovat spojení s Velkou kočkou. Je mi tu blaze a dvounožci se už naučili, že když už se tam dostanu, neruší mě. V klidu skříň zavřou a jdou si po svých. Teprve když ukončím meditaci, tak si mňouknu a jdou mi otevřít. Jo, personál jsem si vycvičil fakt dobře.

 

7 komentářů u „Tajuplná skříň“

  1. Mňouk, moje dvounohá má zatracenej postřeh a ve skříni mě vyhmátne téměř okamžtě. Občas si jen vymňoukám potupné podržení pod zadelí a nakouknutí do horních skříněk. Ale potfora mě tam nepustí. To kámoš Félix to vyhmát, páč tam vyskočil ze země, což teda nečekala. A pak na ní veleúspěšně bafnul.

Napsat komentář