Letošní úroda drabblat poprvé

Ano, duben je za námi, už i velká část května, a tak je načase poohlédnout se, jak to vlastně všechno dopadlo. Já bych řekla, že na výbornou. Do DMD se přidala i tif, jejíž drabble tu občas čítáte, a musím říct, že se její stoslůvka taky moc líbila. I do výběrů se některá její drabble dostala, a to je velká čest – vezměte si, že za letošní DMD bylo napsáno více než čtyři tisíce drabble, ale výběrů bylo vytvořeno jen 58 po cca 10 kouscích. Takže na prvopisatele řekla bych velký úspěch! Věřím, že ta její stoslůvka, která jste ještě nečetli, ještě na VK uvidíme.

Já vám teď ale představím moje  první tři kousky z letošní úrody.

dmd_2016_07

Začněme startovacím tématem – není ještě dubnové, ale březnové. Pro rozcvičení prstíků, nastartování mysli a všeobecného těšení se na duben.
Letos budu vkládat drabble kompletně tak, jak jsou na stránkách SOS. Své pocity z nich a eventuální dodatečné poznámky připíšu vždy na konec.

Poslouchat za dveřmi se nemá!
29. Březen 2016 – 17:48.
Fandom:
Hotel U devíti koček
Téma č. 00 pro 27. 3. 2016: Až přiletí zvony

Úvodní poznámka:
Zkouška sirén, zkouška sirén… ehm co to melu. Zkouška drabble, zkouška drabble…

Drabble:
„Fakt to říkali!“
Za gaučem se opět konala kočičí sešlost.
„Proč to všechno musej tahat k nám,“ hudroval Tobiáš.
„Jako by nestačilo,že máme v kuchyni nastěhovanýho Silvera a škrabadlo zabral černej!“ prskala Rozárka.
„Sožeto dovalej?“ Barbucha dokopal šantomyš až k debatující dvojici.
„Slony,“ prskla Rozárka.
„Přiletěj,“ dodal Tobiáš. „Až z Říma!“
„Prima!“ ožil Barbucha. „Myši už došly. Sem s nima. Kam je daj?“
„Viděls někdy slony? Hlavně aby to dobrzdili a nezbourali nám domeček,“ starala se Rozárka.
„Stejně je to pech,“ uzavřel Tobiáš. „To nemůžem čekat jaro, jako všichni kolem? Bláznivá domácnost. Slony z Říma. Kdo to kdy slyšel?“

Závěrečná poznámka:
To to těm našim kočkám pěkně začíná.
To mají za to, že poslouchají za dveřmi.
Já ale pevně věřím, že to sloni dobrzdí, domeček nezbourají a bude odkud psát.
Těšíme se na vás všechny moc!

Přiznám se, že jsem se letos před začátkem trochu bála. Budu psát o kočkách už třetí rok! Budu mít vůbec co psát? Bude mě něco napadat? Nebude to už ohrané, bude vůbec někdo, kdo bude o kočkách chtít číst? Hned u prvního zkušebního drabble se ale pochybnosti rozplynuly. Kachničky začaly houfně přistávat a komentáře od „starých známých nicků“ začaly taky postupně naskakovat. Debata o římských slonech v římských tógách, chroupajících římský kmín a římský salát, s obavami, aby nespadli z římsy, mé pochybnosti okamžitě rozehnala. Oddechla jsem si a začala se těšit. Jdeme na to!

Kočkám je pořád co závidět…
31. Březen 2016 – 22:20.
Fandom:
Hotel U devíti koček
DMD č. 1. pro 1. 4. 2016. Téma: Nejsme na to už moc staří?

Drabble:
„Tumáš,“ proběhla Rozárka kolem Tobiáše, vrazila mu jednu packovanou a zmizela pod schody.
„Wrau,“ zařval kocour, natěšený na honičku.
Stádo buvolů produsalo domečkem, proletělo postelí, proběhlo domácí po klávesnici a skončilo za gaučem, odkud se nesly zvuky nelítostného souboje. Po chvíli se zpoza pohovky vynořily dvě spokojené kočky, obhlédly pokoj, spatřily krmícího se Barbuchu a vyrazily směrem k němu.
„Jste pitomý?“ zavřeštěl překvapený Barbucha, překulený do granulí. „Nejste na takový blbostě už trochu starý?“
„Na jaře jsou všechny kočky mladý, ty trubko, to si zapamatuj,“ pravil prošedivělý veterán Čeněk, seskočil ze škrábadla a celou cestu na sluníčko si rozverně poskakoval.

Závěrečná poznámka:
Jen pro informaci – prošedivělý veterán Čeněk – 16 let. Tobiáš – 8 let. Rozárka – 6 let. A Barbucha, kterému dnešní téma evidentně nesedlo, měl letos 4 roky…

Trochu jsem se u tématu zarazila. Nemají pravdu? Nejsem na to fakt už moc stará? Pak jsem se koukla na kočky a řekla si – kdepak. Nejsem. Jedeme dál!

Díky za ně
1. Duben 2016 – 18:26.
Fandom:
Hotel U devíti koček
DMD č. 2. pro 2. 4. 2016. Téma: Les náhod

Drabble:
Tobiáše zachránila dcera. Náhodou. Jeli s přítelem pro kotě – vyberte si, které chcete, druhé utopíme, nabídla jí paní ze statku. Vzali obě, přítel kočičku pro maminku, dcera Tobiáše.
Rozárku zachránila kamarádka. Náhodou. Vešla do nepoužívané stáje, kam někdo „soucitný“ odložil krabici se třemi malými koťaty. Zavázanou. Kočičí konzerva položená vedle. Jak to ten dotyčný myslel, jsme nikdy nepochopili. Otvírák nedodal.
Ostatní (dnes již naše) kočky na náhodu nečekaly a zachránily se samy.
Nastěhovaly se k nám.
Do dílny, do domečku, do našich srdcí.
Nebýt náhody, nemám kočky. Nemít kočky, nezačala bych psát. A nepoznala spoustu lidí…
Díky, náhodo. Díky, kočky.

Tady jsem neváhala ani trošku, to téma mi přišlo přesně pod ruku. Naše kočky jsou takový náhodný výběr :) a tak se drabble psalo skoro samo.

 

9 komentářů u „Letošní úroda drabblat poprvé“

Napsat komentář