U bráchy

Dnes nás RenataD vezme nejen za kočičkami, ale i za velkou spoustou dalších zvířat.

V sobotu jsme jeli na dlouho plánovanou návštěvu u mého bráchy. Přijel pro nás už v osm hodin ráno a řekl, že nás nejdřív vezme na farmu, kde se svojí družkou pracuje. Byla jsem hodně natěšená, protože jsem z vyprávění věděla, že tam jsou různá zvířata. Když jsme tam dojeli, nestačila jsem valit oči.

Na pastvinách se páslo stádo překrásných koní a na domečku nádherní papoušci ara, opičky tamarin, kapybara a ve venkovních voliérách byla spousta pernaté zvěře a holubů. Prostě nádhera. Taky tam mají pracovní četu koček, protože na každé farmě se to myšima jen hemží. Když jsme se dostatečně vynadívali, pokračovali jsme v cestě k němu domů. Já jsem hodně moc dlouho nikde nebyla a tak jsem celou cestu sledovala malebnou krajinu. Moc se mi líbilo množství luk, na kterých se pásli koně, krávy a ovce. Vypadalo to jako za mého dětství na Šumavě a ne ve středních Čechách.

Kapybara

Když jsme konečně dorazili do Kvasejovic, uvítala nás u vrátek bratrova družka Maruška a s ní smečka německých ovčáků v počtu čtyř kusů. Já se psů bojím, ale tihle měli laskavé oči a tak mohutně máchali ocasy, až způsobili malou vichřici. Nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha, ale zabořila jsem jim ruce do kožichů a drbala jak o život. Maruška nás pozvala dál a my vstoupili do – v mých očích – ráje. Vstříc nám běželo šest koček. Ocásky pěkně nahoru a hned se začaly otírat o nohy. Vlastně si ani nevybavuji jak mají zařízený byt, zato chlupy na kočičích kožíšcích jsem spočítala všechny.

Na pobídku, ať si sedneme v obýváku kam je nám libo a kdo že chce kafe, jsem odpověděla, že parkuji vedle škrabadla a že kafíčko si prosím také tam. Maruška je velmi příjemná paní, ale bylo na ní trochu ze začátku vidět, že je malinko z tolika příbuzenstva nesvá, zvlášť, když jsme se viděli poprvé. Ale když zpozorovala, že se nehrozíme tolika kočiček a psů (pejskové jsou venku na dvoře a mají i veliký kotec), že nezkoumáme jak má naklizeno, ale že sebou klidně plácneme na zem vedle nejbližší kočky, všechno napětí z ní spadlo. Já jsem nevěděla kterou kočku mazlit dřív a kočky nevěděly, kterého chlapa dřív oblézat, jestli mého manžela nebo Kubu (poznámka pro příště: chlapy nechat doma). Tak dokonalý den jsem snad ještě nezažila. Maruška vyprávěla, jak začínala se psy pracovat na stopě a soutěžit s nimi, jak k tomu přivedla mého bratra a jak se jí splnil loni v létě sen, když k narozeninám od něj dostala vytouženého mainského kocourka Otíka. Viděla jsem, jak jí září oči a kdyby mi už nebyla sympatická, nejpozději v tuto chvíli bych si jí musela zamilovat..Den utekl až moc rychle. V tak příjemné společnosti je každá hodina krátká jako pět minut. Než jsme se nadáli, byl tu podvečer a my se vypravili na cestu domů. Už teď se moc těším na další návštěvu, protože do Ráje se člověk vrací rád.

12 komentářů u „U bráchy“

Napsat komentář