Kočky, kočky, kočky… co s vámi, kočky?

Přiznám se, že jsem tenhle příspěvek vytáhla z redakčního koše, kam jsem jej odložila s tím, že tyto problémy se asi týkají víceméně jen nás a nikoho jiného moc zajímat nebudou. Ale pak jsem zjistila, že tyto problémy se asi řeší leckde…

Už několikrát jsem psala, že ač jsem o to nikdy nestála, rozrostla se nám naše kočičí skupina více, než jsem kdy čekala.Píšu kočičí skupina, protože pod pojmem smečka vidím něco jiného – smečka je spolupracující, kde každý člen má své místo a přesně dané možnosti, jak a kam se může posunout. Kočičí skupina je spíše jen volné seskupení koček. Ale pravda, i tam má každá své místo.

S každým našim novým členem vznikly jiné problémy, nové interakce, nové situace. Nevím, jak to řeší v depozitech nebo v útulcích, ale u nás jsme se vždy snažili řešit to nenásilně, s trpělivostí.

Bohužel nikdy jsem naše kočky nenašla spící spolu v jednom pelíšku, nikdy jsem je neviděla navzájem se láskyplně olizovat. Snášejí se, občas si spolu hrají (některé), občas se navzájem škádlí (některé) a občas se nepokrytě nenávidí (některé). Ale většinou vždy zůstalo jen u vyhrožování – syčení a ječení.

Netvrdím, že bych byla nějaký kočičí znalec, koček mi rukama prošlo tak do patnácti, ale dva případy byly takové, kdy jsem si opravdu nevěděla rady. Jeden z nich byl přitoulaný výrostek , který poté, co se u nás vykrmil, začal jít po našich kočkách dost natvrdo. Skončilo to tak, že jsme je museli na dvůr vypouštět napřeskáčku a hodně se nám ulevilo, když jsme mu našli domov hodně daleko od nás.

A další případ je teď Silver. Roky přežíval v pohodě na dvoře a v dílně, spával v polystyrenové krabici a vídal se se všemi našemi kočkami na dvoře. Bez problémů (no dobře, nesnášel Barbuchu, ale jinak bez problémů). Letos v zimě jsme ho vzali domů, začali si ho víc všímat – a on se nám odměnil tím, že začal na ostatní kočky žárlit a napadat je.

Zatím jsme ho izolovali, protože se bojíme, aby nenakazil ostatní kočky FIV. Není totiž jako Jája, který před konfliktem ustupuje, takže tam nebezpečí přenosu nehrozí.

V současné době je Silver natrvalo zaparkovaný pod stolem v kuchyni a odmítá místnost opustit. Nevyháníme ho, ale je fakt, že od té doby je v kuchyni natrvalo zavřeno. Jak můžeme, jsme tam s ním, zbytek dne Silver prospí buď na teplé podlaze, nebo na sofa.
Když otevřeme dveře do předsíně a z předsíně ven na dvůr, dojde se kouknout k venkovním dveřím a pak to zas otočí zpátky pod stůl. A moc si užívá mazlení – stal se z něj neuvěřitelný mazel, který za námi po kuchyni chodí jak pejsek a ducáním hlavy si vynucuje pohlazení. Sedávám s ním na sofa nebo i na zemi, on je na vrcholu blaha, nechává se drbat a vrní a vrní a vrní. Že mu přitom ošetřim ucho nebo odstřihnu nějaký ten chuchvalec srsti neřeší. Jen tam nechce mít nikoho jiného. Snese tam ostatní kočky, ale do chvíle, než se přiblíží k nám. To zbystří a startuje. Chce nás prostě mít jen pro sebe. Žárlí. Ale ukrutně.

A tak nevím. Přísloví za dobrotu na žebrotu se opět projevilo v plné síle.

No, čeká nás asi zajímavé jaro a léto.

17 komentářů u „Kočky, kočky, kočky… co s vámi, kočky?“

  1. Měla jsem několik různých kočičích skupin, také jsem nikdy neviděla nějakou velkou lásku. opravdu stačí, když se snesou a napadají se jen občas :-) Po příchodu Dáši ožil starý Nanýnek, ona to s ním uměla, šmrdolila se mu s ocáskem nahoru pod vousky, netrvalo to dlouho, protože Nanýnek po několika měsících odešel za Duhový most. Dokud žil náš černý Ferdíček, nešlo si vzít další kočku, protože žárlivějšího kocoura jsem nepoznala. Vůbec mu nevadilo, že přišel jako druhý a Micubiška byla paní domácí, od prvního dne si mne zabral jen pro sebe. Nanýnek byl mladý a neřešil to, ale Micubiška mi to nikdy neodpustila. Z původní Velké trojky už všichni dovádí jinde, na žádnou nikdy nezapomenu. Každá jiná a každá nezapomenutelná.

  2. Jak napsaly předřečnice, asi žárlí. Maceška k nám přišla z útulku jako dospělá a když zjistila, že konečně má dobré bydlo a dostatek krmení, tak sice nejen že spávala uprostřed obýváku na podlaze rozvalená na zádech, což mnohé kočkomilky dojímalo, ale taky nepříčetně žárlila na jiné kočky a tvrdě je vyhazovala z naší zahrady. Hodně tvrdě. Přiznávám, že myšlenka na druhou kočku mě sice napadla, ale zase mě bleskově opustila.
    Demoliční četa je jiná, jsou to sourozenci, kteří spolu spávali, ale teď už obvykle jedou každý po své koleji a spí taky každý jinde (míněno v jiné posteli a na jiné pohovce).

    1. Matyldo, buď ráda, že Maceška uměla svůj dvůj ubránit, jinak bys dopadla jak my. Z našich koček dvůr neumí ubránit žádná. Ani ten Silver, ten brání tak akorát tu kuchyni :). Pokud je v domácnosti kočka, co si to umí na dvoře ošéfovat, je hej. Nebo pokud je v domácnosti pes, to je jasné :). A já vám moc držím palce, už se vám to štěndo blíží!

  3. Já se Silverovi ani moc nedivím :) doteď byl venku, bez teplého domova a rukou, co hladí,tak si to teď užívá a bojí se, aby ho ty ostatní kočky a tu slast pohlazení a pomazlení nepřipravily :) no jo, já vím, je to složité a klobouk dolů před tebou a manželem, jste zlatí, jak se o ně staráte :)

Napsat komentář