Můj život s kotětem 29. díl – S cizím zrzounem v cizí posteli

Ani tlapky si neumyl, drzoun zrzoun
Ani tlapky si neumyl, drzoun zrzoun

Dvounohá nám zase odjela. Sice jenom na dva dny, ale i tak jí to teda nedaruju. Teda daruju. Nechám jí to pěkně sežrat. Ona nám totiž nejen odjela, ale ještě se tam, kdesi na tom dálném východě, mazlila s cizím zrzavým kocourem. A kdyby se s ním jen mazlila, ale ona si ho, i se špinavýma tlapkama, rovnou nastěhovala do postele a ještě s ním chodila lovit nějaké kešky.

Sice nevím, co je to keška a neví to ani vzducholoď Beruška, ale když se to loví, tak to určitě bude něco k snědku. A moje dvounohá to lovila tomu cizímu kocourovi! A to teda ne, to já musím napsat stížnost, protože mně dvounohá ještě nic neulovila a cizímu zrzounovi z nějakého dalekého města, které je ještě dál, než město, kde jsem se narodil, ulovila kešku. Keška, to zní skoro stejně, jako myška. To bude určitě nějaká speciální myška, vypasenější a chutnější. Asi něco, jako ten bojler… eeeee, teda brojler.

Sotva dvounohá přijela, hned jsem svým vytříbeným čichem zjistil, že se mazlila s nějakým cizákem! Cítil jsem ho na hony daleko, zejména z tašky, kterou s sebou měla na tom výletě. Chvíli jsem se dokonce bál, že ho přivezla s sebou, a tak jsem na tu tašku preventivně vrčel a syčel, aby si jako ten vetřelec nemyslel a koukal se vetřít radši někam jinam. Pak jsem ale zjistil, že v tašce žádný kocour není, protože vzducholoď Beruška se do ní hned nastěhovala a netvářila se, že by tam byl ještě někdo. Já ale chci mít moji dvounohou jen pro sebe a tak jsem ji pro jistotu hned první noc, co se mi vrátila, zalehl v posteli. Dvounohá sice sakrovala, že si připadá, jak zavalenej horník, ale to měla teda smůlu. Je jen moje, moje, moje a moje.

V neděli mi dvounohá odnesla plnou tašku konzerviček a kapsiček. Zíral jsem na ni dost překvapeně, protože obvykle nám stěhuje hory jídla domů, a ne z domova. Beruška, ta je u nás nejmoudřejší, ale říkala, že to je stejně papání, které nepapáme, a že ho dvounohá nese do pivovaru jedné paní, co tam krmí venkovky. To jako venkovní kočky. A to teda ne, rozhodl jsem a fofrem obsadil tu tašku s jídlem, abych ho bránil vlastním tělem. Žádné venkovní kočky se mým papáním krmit nebudou. Jenže pak mi naše stará moudrá makovice, teda vzducholoď, no prostě Beruška připomněla, že nebýt hodných tet a dvounohé, byl bych taky venkovka. No a tak jsem teda vylezl z tašky a pomyslel si, že máme vlastně hodnou dvounohou a i venkovní kočičky musí něco papat. A abych přispěl i já svou troškou do mlýna, přestal jsem dlabat konzervičky Gourmet, aby těm venkovkám víc zbylo. Co ale nechápu, proč dvounohá tak špačkuje, že si ty dvě krabice konzerviček může vetknout… Nevíte náhodou kam?

Váš Tomík

17 komentářů u „Můj život s kotětem 29. díl – S cizím zrzounem v cizí posteli“

Napsat komentář