Můj život s kotětem 28. díl – Nevděk světem vládne

2015-12-24 11.17.12
Tahle by potřebovala přesadit. Já ti pomůžu, jo?

Jsem nepochopený a nedoceněný kocourek. Když uklízím věci z poliček a skříněk, tak mě nikdo nepochválí a když pomáhám dvounohé v kuchyni, taky se vděku nedočkám. Ještěže se ta placatá věc umoudřila, takže už zase snídáme řecké jogurty a místo šťávy z brokolice a kapusty večeříme rybičky a krůtí steaky se zeleninou. Zeleninu si sní dvounohá, maso my, chlapi. To jako já a dvounožec. Kradu mu maso z talíře a dvounohá vždycky ječí, že lidské jídlo nesmím. Teda nevím, kdo takový nesmysl vymyslel, když lidské jídlo je tak dobré.

No ale abych se vrátil k tomu nevděku. Teď byla dvounohá tři dny doma, takže pořád něco dělala a taky pořád uklízela. A to bylo něco pro mě! Chodil jsem všude s dvounohou a všude jsem pomáhal. Strčil jsem nos, a nejen nos, do každé skříňky a do každé komory, co doma máme. Všude jsem byl první a všude jsem prosmejčil každý kout a každou skulinu, abych odtamtud vyhnal pavouky.

No a co myslíte? Poděkoval mi snad někdo za mou obětavou snahu a pomoc? Ani náhodou! Dvounohá mě nazvala motalem podnožním, i když to byla její chyba, že mě několikrát málem zašlápla. A když jsem jí vlezl do šuplíku s nějakými hedvábnými hadříky, tak mne dokonce vyhodila a vynadala mi. A já jí chtěl jen pomoct s úklidem a vytřít v tom šuplíku prach. Šel jsem trucovat do pračky, abych tam zkontroloval, jestli dovnitř dala dvounohá to správné prádlo a nesmíchala bílé a barevné. Když mě tam objevila, sakrovala na celý barák, že si nikdy nemyslela, že před praním bude muset kontrolovat počet koček v domácnosti. Pak se teda opravila, že musí kontrolovat jenom jednoho zrzavého hromdopolice, protože vzducholodě jsou důstojné a rozumné dámy, které nikdy do pračky nelezly.

Stejného nevděku jsem se dočkal, když dvounohá přitáhla z procházky plnou tašku nějakých podivných kytek. Měly všechny možné barvy a květináče měly taky všechny možné barvy, a dvounohá juchala po bytě a hlásala, že k nám přišlo jaro. A pak chtěla začít vyndavat ty kytky z tašky, jenže tou dobou už jsem byl v tašce já. No teda kytky tam byly taky, ty tam byly se mnou. To, co z nich zůstalo. No a dvounohá, místo aby mi poděkovala, že jsem ty kytky důkladně zkontroloval, jestli neobsahují nějaké nevítané roztoče a jiné hmyzouše, vytáhla mě z tašky a zavřela za dveře. Pak chytla celou tu tašku s kytkami a odnesla ji dolů mamince se slovy, že s tím zrzavým pometlem si žádné petrklíče nemůže doma dovolit.

Doma se prostě vděku a pochopení nedočkám. Jsem nepochopen, když kontroluju, jestli správně třídíme odpad. Jsem nepochopen, když kontroluju, jak jsou srovnané hrnce a talíře v myčce, aby byla správně naplněná. Taky nikdo neocení, když vlezu až dozadu do skříňky v kuchyni, abych tam uklidil. A stejně tak nikdo nejásá, když proháním bytem obě vzducholodě. A přitom já to dělám jenom pro jejich dobro, aby pak nemusely držet dietu, jako dvounohá, a byly v kondici. Jsem vlastně takový ekolog, hygienik a fitness trenér, jenže na to u nás doma ještě nikdo nepřišel.

A tak to píšu alespoň do svého deníčku.

Váš Tomík

20 komentářů u „Můj život s kotětem 28. díl – Nevděk světem vládne“

  1. Tomíčku to je úžasné jak pomáháš. Vezmu si z toho příklad, protože já zatím jen vše shazuju, drbu na prvočísla a občas něco totálně zničím. Napravím se a budu jen kontrolovat. Myčku ani pračku tu nemáme, takže tam kontrolovat nemůžu. Prach ale utírám běžně všude kam dosáhnu, ještě jsem nedosáhla na lustr, ale napravím to jen jak vymyslím cestu. Kytky tu nejsou a dvounohá ví, proč je nemáme. Tu jednu jsem zlikvidovala během vteřiny po donesení. Jinak se snažím zlikvidovat nebezpečné věci v kuchyňce – takový krajíček chleba by fakt mohl ublížit. Tak ho pěkně roztahám na drobečky po koberečku, to je paráda jak už neškodí. A ta shozená polička v koupelně? No cococo? Byl tam nahoře záškodník, tak jsem ho ubezdušila. Prej houbička. Houby houbička.

Napsat komentář