Výroční zpráva 2015

Výroční zpráva, výroční zpráva… to je pech, proč mám psát výroční zprávu ausgerechnet já? A jak asi může být výroční, když jsme začali až prvního dubna, to mi asi nikdo nepoví, co? Já chudinka kočička malá černobílá abych se tím prokousala sama. Jo že si mám pozvat osazenstvo našeho hotelu, že by mi pomohlo? No, nenechte se vysmát, přátelé. Ostatní domácí osazenstvo jsou kocouři, a ti, jak známo, v zimě nepracují a v létě už vůbec ne, takže to zas zbylo na kom? Ano, na mně, na Rozárce. No nic, s chutí do toho a půl je hotovo.

Výroční zprávou prý propagujeme naši společnost, jsem se dočetla. No tak se na to podívejme, jak jsme to zvládli my.

Propagovat začala Nelinka – díváte se na historicky první fotku, zveřejněnou na Veselém kocourovi.

Propagovali i další, každý, jak uměl:
Yorik to bral přes krásu

Merlin přes gymnastiku,

někteří to zlehčovali,

další u toho usnuli,

fakt jsem zírala.

Dále mi internet tvrdí, že dobrá výroční zpráva má být otevřená a pravdivá. Otevřeně a pravdivě tedy uvádím:

Tunelovali jsme. No jo. To prostě nezapřem.

Šmírovali jsme. Nikdo v okolí našim bystrým zrakům neunikl.

Anektovali jsme nová území. To se musí, že ano.

Znovu jsme tunelovali. To nám fakt jde.

Někteří se i modlili. Myslím, že za sníh. Za hodně sněhu, kdykoliv.

Ovšem opět se našli tací, co to komplet prospali.

Dobrá výroční zpráva má taky prezentovat výsledky za několik let – i to umíme! Za všechny předvede Zikmund, já a Tomík.

70716_2933x

A toto jsme zvládli všichni do jednoho, jak tady jsme!

Taky má být z výroční zprávy cítit loajalita k firmě. Tak se na to podívejme. Jsme na Veselém kocourovi, tak jsme se váleli smíchy.

A celou výroční zprávou má prolínat hlavní téma. Což je v našem případě lehké a téma je jednoznačné – jsme nejkrásnější, nejmilejší, nejúžasnější tvorové a vy buďte hrdi na to, že s vámi sdílíme byt, dům, postel, stůl, židli, kuchyňskou linku. No uznejte, viděli jste někdy něco hezčího?

Taky má prý dobrá výroční zpráva obsahovat kapitolu o sociální odpovědnosti. Jakože máme dobrý vztah k svému okolí a tak. No jéje, my jsme odpovědní, až až, jen podívejte:

Pomáháme malým dětem s účesem:

Hlídáme svěřený majetek jako oko v hlavě:

Pomáháme věšet prádlo:

Vybíráme dvounohé kabelku, hodicí se k outfitu:

Uklízíme zahrádku, hrabem listí na hromadu:

Zakusujem se v kyblíkách, abychom nezasvinili podlahy:

Co dřiny nám dá umýt za dvounohou wecko!

A navíc uklízíme za dvounohé i šuplíky:

a dalších a dalších případů byste v galerii našli spousty.

Jo a ještě by měla být výroční zpráva uvolněná, úsměvy na fotografiích prý dělají zázraky. Tak uvolnění, to jsme taky.

Uvolněně trsáme.

Uvolněně se chechtáme se na celé kolo

a uvolněně zdobíme, kudy chodíme, natož sedíme…

Takže závěrem – celý ten třičtvrtěrok, co jsme společně vytvářeli Veselého kocoura, jsme – jak jste jistě z výroční zprávy vyrozuměli – nezaháleli.

Propagovali jsme.
Zdobili jsme.
Vyrostli jsme (tedy minimálně někteří z nás).
Sociálně jsme cítili.
A k tomu jsme byli celý rok nádherně uvolnění… no co byste prosím po nás chtěli více?

Já myslím, že zadání – aby byl náš web opravdu veselý – jsme splnili na jedničku a zasloužíme si minimálně nášup do misky, a to ne jen tak ledasco, ale nějakou vybranou pochoutku. Třebas takovou rybičku… nebo kousek toho hovězíčka. Však nebýt nás, jak byste měli ten rok smutný!

Tak do toho dalšího si navzájem držme palce a packy, abychom ho zvládli též minimálně stejně, jako ten letošní. A abychom se tu na jeho závěr zas všichni společně sešli. Jste pro? Bezva! Tak packu na to!

Vaše Rozárka

29 komentářů u „Výroční zpráva 2015“

  1. Nooo.. my se tu dostáváme ke čtení až teď, ale to vůbec nevadí ! Tak to je alespoň výroční zpráva !! Asi ukážu mustr třeba u nás na radnici, jak by to mělo vypadat:-D
    Díky za ni, a za Vás všechny! Obohatili jste mi život a mohla jsme se odreagovat zrovna v době, kdy mi bylo strašně smutno po ztraceném parťákovi Jerrym. Tady jsme objevila užasnou kočičí rodinu !

  2. Děkuji Rozárce za výroční zprávu. Pro mne byl letošek rokem, kdy za duhu nečekaně odešla madam Maceška, naprosto originální kočka, kterou jsme si vzali z útulku jako dospělou vykastrovanou matku mnoha vrhů koťat. Podle fotky z útulku to byla nejošklivější kočka na světě, ale v reálu byla hezká. Nebála se psů a dokázala se smířit s životem v domě se dvěma psy. Na její místo nastoupila puntíkatá a pruhatá demoliční četa, ale zrovna dneska na ni vzpomínám hodně.

    1. Matyldo, vzpomněla jsem si na tebe, když jsem dnes četla Dedeník. Zapomenout úplně nepůjde nikdy, časem se to obrousí. Bylo to nečekané, o to horší. Každá kočka – ale ono každé zvíře, které vezmeme pod střechu – je svá, osobitá a zaryje se nám pod kůži, některá víc, některá míň.
      Je dobře, že jsi se rozhodla pro to tvé demoliční duo. Pomohlo vám přenést se přes to, ale nezapomenete.
      Přeji i vám všem, abyste příští rok prožili v pohodě a všichni jsme se tu zas sešli…

Napsat komentář