Můj život s kotětem 21. díl – Vánoce

2015-12-24 15.34.59
Vidím Ježíška za komínem!

Tak, jako každý, i já jsem napsal dopis Ježíškovi. Dvounohá říkala, že když budu hodný, tak mi přinese to, co si budu přát. Dva týdny jsem se proto snažil nezlobit a nebýt toho, že na mě při výstupu na stolek zákeřně zaútočil třípatrový cibulákový etažer, určitě by se mi to povedlo. Dopis Ježíškovi jsem ale i tak napsal, protože jsem přece ten nejhodnější kocourek pod sluncem. Že dvounohé každou chvíli pokoušu a poškrábu ruce, to se nepočítá. A ty vyhrabané kytky a zbourané květináče taky ne.

V dopise Ježíškovi jsem si přál asi totéž, co si přejí ostatní kočičky. Hračky, kterých máme plný byt, takže o ně dvounohá pořád zakopává, nějaké dobré papání, určitě ne takové, co dávají do mojí misky, ale to, co dostávají třeba ty dvě nafoukané vzducholodě, protože v cizí misce je vždycky něco lepšího. Taky jsem si přál pečenou krůtu, i když pak jsem to škrtnul a přepsal na husu, protože je prý lepší. A nakonec jsem si přál polštářek dolů pod schody. Až z nich příště zase spadnu, tak si nenabiju kokos o ty květináče, co jsou tam vyskládané na okně a nezbourám je.

Štědrý večer se nakonec vydařil a Ježíšek taky. Dvounohá mě vzala dolů k rodičům ke stromečku. Držela mě sice v náruči, ale já i tak stihl packovat ty zlaté kouličky a rvát řetězy a žárovičky. V mé mističce se sice neobjevila pečená husa, ale zato se v průběhu odpoledne třikrát zázračně naplnila upečeným candátem. Nevím, co to je, ten candát, ale to can si klidně můžete nechat, a dát ho koukejte celý mně. Vlastně by se ten candát mohl jmenovat Tomíkdát a dostávat bych ho mohl každý den.

Polštářek sice Ježíšek nepřinesl, ale donesl mi nějaké hračky a taky baterky do elektrického motýla, kterého jsem hned ulovil a rozškubal. Dvounohá ale vyndala z hračkového šuplíku hned náhradního motýla, takže jsem mohl lovit dál. Taky mi hned dala dvě kožešinové myšky, které jsem si po chvíli hraní schoval pod skříňku. Na horší časy. A dvounohá pak říkala, že jsem si měl od Ježíška přát kuličky, prý alespoň cinkací, jako měl kdysi Barbucha. To teda ale vůbec nevím, proč mi to říkala, protože míčků a kuliček mám dost. Ale já na to jednou přijdu, protože jsem chytrý kocourek, a pak Vám o tom napíšu.

Váš Tomík

11 komentářů u „Můj život s kotětem 21. díl – Vánoce“

Napsat komentář