Můj život s kotětem 21. díl – Vánoce

2015-12-24 15.34.59
Vidím Ježíška za komínem!

Tak, jako každý, i já jsem napsal dopis Ježíškovi. Dvounohá říkala, že když budu hodný, tak mi přinese to, co si budu přát. Dva týdny jsem se proto snažil nezlobit a nebýt toho, že na mě při výstupu na stolek zákeřně zaútočil třípatrový cibulákový etažer, určitě by se mi to povedlo. Pokračování textu Můj život s kotětem 21. díl – Vánoce

JAK JSEM SE PŘISTĚHOVALA DO ČECH

Dvounohá říkala, že to určitě dokážu. Tak jsem se rozhodla, že vám napíšu, jak jsem se přestěhovala z Moravy do Čech, abych obohatila český kočičí svět. Já su totiž z Brna. Pokračování textu JAK JSEM SE PŘISTĚHOVALA DO ČECH

POVÍDKA SVATOŠTĚPÁNSKÁ

Ani poslední vánoční svátek nebudeme bez povídky. Víte, že tradice koled na Štěpána vznikla v době, kdy koncem roku děvečky a čeledíni měli možnost odejít ze služby (možná znáte rčení Na Štěpána není pána), a na „odchodnou“ dostávali zvláštní koláč, který tvořily do kruhu spletené tři pruhy těsta, zdobené ořechy a pentlemi?  Pokračování textu POVÍDKA SVATOŠTĚPÁNSKÁ

POVÍDKA BOŽÍHODOVÁ

Štědrý den je za námi, tajemné balíčky vydaly svůj obsah. Vánoce ale pokračují, a tak vám i dnes přeji pohodu a klid. A třeba si i uděláte chvilku na to, přečíst si povídku o tom, jak si jeden malý kocourek našel tu svoji stáj plnou myší a jak to všechno dopadlo. Pokračování textu POVÍDKA BOŽÍHODOVÁ

POVÍDKA ŠTĚDROVEČERNÍ

A je to tady. Den tajemných balíčků a voňavých nazdobených stromečků. Přeji vám, ať se tento krásný den vydaří podle vašich představ, a aby vám ten den pěkně ubíhal, mám tu pro vás jednu štědrovečerní povídku. Pokračování textu POVÍDKA ŠTĚDROVEČERNÍ

Můj život s kotětem 20. díl – Střepy znamenají štěstí

2015-11-07 18.23.30
Já jsem tak hodný, když spím

Jsem zodpovědný kocour. Taky jsem přičinlivý kocour, takže když si dvounohá včera ráno posteskla, že neví, co napsat do deníčku, hned jsem se začal snažit. Celý minulý týden jsem byl totiž hodný kocourek. Že prý mi Ježíšek něco přinese, když budu hodný, takže jsem se zařekl, že to dám. Pomáhal jsem při věšení další vánoční výzdoby do okna – nové, za tu rozkousanou. Povedlo se mi neplést se dvounohé při každém kroku pod nohy. Přestal jsem lézt oběma dvounožcům do talířů a dokonce jsem skoro nehonil vzducholodě a ani jsem se nepral s dvounohou. Ta už z té mé náhlé proměny začínala být nervózní. Řekla dokonce něco v tom smyslu, že dostávám rozum! No uznejte sami, něco takového jsem si po tom jejím bědování nemohl nechat líbit. Přece si nepokazím svou zrzounovskou reputaci. Pokračování textu Můj život s kotětem 20. díl – Střepy znamenají štěstí