Vzpomínka na léto

Takže vážení. Začala nám zima, za oknem občas poletuje to bílé studené, z čehož může mít radost snad akorát Jessie z Chouzavé a já, vsáklý do topení, vzpomínám na letošní léto.

Venku bylo horko jak v krematoriu, když jsem se ploužil po bytě a vyhledával nejchladnější místo. Né, že bych nějaké našel. Dvounohá někde vyčetla návod, jak kočičkám udělat zmrzlou kouli. Jelikož se ale k smrti bojí nafukovacích balonků, tak místo koule mi udělala zmrzlé kostky. Myslela si, že je budu olizovat. Jenže já místo toho kostku vylovil z misky, zahrál si s ní mistrák ve fotbálku a jak jsem za ní běžel a skočil po ní ( abych si nedal vlastní gól ), tak jsem ji zaleh. V ten moment jsem ucítil, jak mi krásně chladí bříško. Ležel jsem a ani se nehnul. Když chladit přestala, zvedl jsem se a koukám, kostka nikde. Jen mokrý flek na kožíšku..Hned jsem běžel za dvounohou, aby mi dala další. Takto jsem zlikvidoval asi čtyři kostky a dvounohá mi už jiné nechtěla dát, prý abych nenastydl. Prej nenastyd, pchá, v tom vedru, se zbláznila né. Mohl sem na ní ječet jak siréna, ale bylo mi to houby platné.

V těch horkejch pekelnejch dnech chodila dvounohá pořád do koupelny a lezla do vany. Copak o to, to dělá každej den, ale teď tam byla furt. Když se koupe, musím u toho asistovat. Co kdyby se náhodou topila. Zkontroluji zrakem hloubku vody a natažen na pračce ji hlídám. Jenže, jak jsem prováděl vizitu, tak mi uklouzla tlapka a já do té vany žuchnul. Nejdřív jsem ztuhnul, pak jsem ucítil, jak je voda chladná a to v tom vedru bylo náramně příjemné. Tak jsem tam zůstal. Když vešla dvounohá do koupelny a uviděla mě, jak si hovím ve vodě, nevěřila svým očím. Chtěla mě z vany vyndat, ale vysvětlil  jsem jí, že tento prostor nehodlám opustit a stvrdil to svým podpisem. Od té doby jsme ve vedrech o vanu svorně dělili. Když seděla u počítače, tak jí někdo poradil, aby si máchala nohy ve škopku se studenou vodou. Zjistil jsem, že je to dobrý nápad a lavor zabavil. Naštěstí máme dva, tak spokojenost byla na obou stranách.

Když vedra ustala, tak jsem vanu i škopek přenechal dvounohé. Vodu v kožíšku už opět nemám rád. Zato mám čím dál víc rád naše žebrové topení. Mějte se, jak chcete a já si jdu nahřívat bříško.

 

15 komentářů u „Vzpomínka na léto“

Napsat komentář