Můj život s kotětem 16. díl – Krabice

2015-11-23 14.26.48
Do akce!!!!

Jakže to byla ta pohádka? A spali a spali a spali? Tak nějak to teď vypadá u nás. Vzducholodě se střídají na topení a v různých proleženinách a vůbec na různých místech bytu, a já jsem si moc oblíbil nový pelíšek, který mi dvounohá koupila na kočičí výstavě. A protože to byla umísťovací výstava, tak jsem se do toho pelíšku umístil a skoro celý den z něj nevylezl. Pro jistotu, aby se mi do něj náhodou neumístily vzducholodě. To jsem se ale bál zbytečně. Prý jsem první kočka, teda kocour v téhle domácnosti, který spí v pelíšku. Jenže já v tom pelíšku nejen spím. Já v něm i hlasitě vrním a šlapu. Vlezu do pelechu, začnu vrnět, nasadím hrozně důležitý výraz a šlapu zelí pro okres. Teda tak to říká dvounohá, ale já myslím, že si ze mě dělá legraci, a to jí teda nedaruju. Posmívat se mi při tak zodpovědné činnosti, jako je „mléčný krok“. Já tady nejsem žádné dvounohé pro smích.

Minulý týden se dvounohé povedla dobrá věc. Může za to, že my, chudinky kočičky, jsme bez jídla. Teda ono jídla je tady dost, plná krabice, ale dvounohá nám objednala RC kapsičky a ještě nějaké nové krevetové konzervičky, jenže to nechala omylem poslat úplně cizím kočkám. Když mi ale řekla, že celá ta veliká krabice přistála u mámy Jany ve Svitavách, tak jsem teda dvounohé odpustil. My hlady neumřeme, když je tady pro mě jogurt v lednici a maso v mrazáku (taky pro mě), konzervy na půdě (taky pro mě) a mňamky na ledničce. A pak jsou tady asi tři pytle různých granulí, a ty jsou pro obě vzducholodě. Já sice občas taky strčím nos do misky s granulemi, ale řeknu vám, hovězí a losos to teda fakt není.

Včera a dneska jsem dvounohé pomáhal. Včera se uklízela půda, tak jsem jí lezl na nervy, pak jsem pomáhal při žehlení a skládání prádla a dneska jsem vybalil spousty hračiček z obrovské krabice, která přišla poštou. Dvounohá říkala, že už ví, jak to vypadalo při vzniku vesmíru, při velkém třesku. To do jedné velké koule vletěl takový podobný kocour, jako já a rozprsknul obsah té koule po celém vesmíru. Tak jsem i já rozprsknul celý obsah krabice po celém bytě. Byla plná takových malých lehkých zelených věciček, které po mém vniknutí do krabice, ji velmi energicky opustily. Dvounohá se sice snažila zabavit mě házením hopíku, ale zbytečně. Hopíka už znám, ale plavba vlnami polyuretanové drtě v krabici byla úplně novým adrenalinovým sportem. Nořil jsem se do toho zeleného moře a vyhazoval všechno, co překáželo, ven, dokud se do krabice nevnořila ruka dvounohé, neevakuovala mě ven z krabice a nezavřela za mnou dveře do ložnice.

To teda byla potupa, ale já na to jednou přijdu, jak ty dveře otevřít a to vám povím: vy mě ještě neznáte, ale až mě poznáte…

Váš Tomík

12 komentářů u „Můj život s kotětem 16. díl – Krabice“

  1. Pelíšek? Co je to pelíšek? Kiliánek a Oriášek jsou toho názoru, že nejlepší pelíšek je něčí postel, pohovka a hromada látek v šicí dílně. Ach, chci kocoura, co spí v pelíšku. Obzvlášť Kilián má snahu si lehnout do police vystlané dekou, kde teoreticky má pelíšek, a pak z ní po hlavě vypadnout, „klonk“ prašit hlavou o skříňku a následně se uraženě odklidit do Matykdiny postele :)

Napsat komentář