Můj život s kotětem 15. díl – Dobrý hospodář

Pracant
… jak tam dřou v polích s bavlnou…

Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí a dobrý hospodář se taky musí ohánět, aby všechno stihl a zkontroloval. Úklid terasy se nakonec obešel bez mé přítomnosti, protože mi dvounohá drze zavřela dveře před nosem, začátkem týdne u nás ale začala sklizeň bavlny. Dvounohá ji dlouho pěstovala ve váze, spolu s dalšími okrasnými sušenými rostlinami. Ty ostatní už nebyly tak užitečné, hodily se tak maximálně k lapání prachu, jako kdysi ty růže. Bavlna se ovšem výborně hodila na hračky pro jednoho malého šikovného zrzounka. Uhodli jste! Pro mě. Dvounohá sice nadávala, stavěla před vázu němé barikády a honila mě od té vázy pryč, jenže zbytečně. Stejně jsem bavlník ukradl a pěkně důkladně zpracoval. Dvounohá ještě dlouho po mé úspěšné akci nacházela po bytě kousky bavlněné cupaniny, jak jsem ji trhal a plival kolem sebe.

Další úspěšnou akcí bylo proběhnutí tím zelenobílým, co občas vypadne z žakounky Rozárky. Moje stopičky se na koberci zvlášť vyjímaly a dvounohá říkala, že na to teda dlouho čekala. Tak měla říct dřív, že na to čeká a já bych to udělal už dávno. Ona teda dvounohá ještě říkala, že se diví, že mi Rozárka nenakakala rovnou na záda, když se pořád motám pod její větví, ale to se teda nemá čemu divit. Já si totiž dávám pozor.

Rozhodl jsem se, že jako dobrý hospodář u nás začnu chovat něco zajímavějšího, než jenom pavouky v komoře. Taky už jsem zahájil přípravy. Pro úspěšný chov je důležité, aby chovaný objekt měl dostatek potravy. Tu zajišťuju vcelku bez problémů z talíře dvounožce. Včera večer jsem mu ukradl půlku housky a nadrobil ji skoro po celém bytě. Večer už to nebylo moc vidět, protože se u nás zase tak moc nesvítí, ale když dneska ráno vykouklo sluníčko, spráskla dvounohá ruce a prohlásila, že se nám sem brzo nastěhují myši a švábi. Pak chytla tu vřeštící věc, které se bojí vzducholodě, ale já se jí vůbec nebojím a všechny drobky důkladně vyluxovala. Co se dá dělat, ale nebojte, já dvounožci zase něco ukradnu. Zrovna před chvílí jsem mu seknul pěkný kus uzeného pstruha rovnou z talíře. Toho jsem ale nikde nenadrobil. Toho jsem poctivě a pěkně rychle celého zblajz. Dvounohá jenom konstatovala, že se z toho potento a že to ona teda nechce vidět. Teda myslela, že já se z toho potento, protože ten pstruh byl mastný. Já si ale myslím, že se z toho vůbec nepotento. Z něčeho tak dobrého určitě ne. A kdyby náhodou, tak to nevadí, ten pstruh za to určitě stál.

Jdu číhat, co by se kde dalo zase ukrást a zašantročit. Jeden nikdy neví a dobrý hospodář musí myslet na zadní vrátka. Zásoby se holt musí dělat. Už mám pro můj nový chov schované sušené kuřecí pod sporákem a pár granulí pod pračkou.

Váš Tomík

13 komentářů u „Můj život s kotětem 15. díl – Dobrý hospodář“

  1. Tomíku, jsi moc šikovný, že si děláš zásoby, myslím, že ti to zůstane aj v dospělosti, neboť jsi zrzeček. U nás když není jedinej hračky, tak musím vzít klacík a obejít všechny škvíry a zákoutí a kolikrát se nestačím divit, co tam všechno najdu. A Adámek u toho nesmí chybět, vždycky znalecky naklání hlavičku, sleduje, co vyhrabuju a hned to tam zase cpe zpátky, pazour jeden.

Napsat komentář