V mlze

Dvojdrabble, téma: V mlze

Hledím z okna lékařského pokoje. Je větrná noc, na okno občas zabubnuje sprška ledového deště. Do rána daleko, svítat začne až za pár hodin, dům tiše oddychuje. Jen občas zaslechnu pohyb sester po chodbách či vzdálený cvrkot zvonků.

Na dveře pokoje někdo zlehka zaklepe. Zahlédnu bledý obličej sestry.
„Pane doktore, spí u něj. Pan Nováček se rána asi nedožije…“
Po páteři mi přejedou mrazivé prsty strachu. Ten kocour seděl u starého pána už několikrát, ale nikdy zatím neusnul. Toho se všichni naši klienti bojí. U koho kocour usne, ten se rána nedočká. Ověřeno nesčetněkrát. Už od malého kotěte to ďábelské zvíře bezpečně rozezná dohořívající svíci života. Párkrát u člověka posedí. Pak si ale ustele v nohách a tvrdě usne. A stejně tvrdě usne většinou i dotyčný – jen s tím rozdílem, že kocour ráno seskočí z postele a odejde…

Než jsem k panu Nováčkovi došel, už spal navěky a kocour byl pryč. Provedl jsem nezbytné úkony, při pohledu na hodinky pocítil tíhu noci. Tyhle služby mě zmáhají. Chci si lehnout, ale bojím se…

Rozhlédnu se. Kocoura, kterého jsem u sebe již párkrát našel sedět, naštěstí nevidím. Uléhám.

Lehkým skokem mi na nohy přistane pružné kočičí tělo.
Usíná.
Propadám se do mlhy…

 

8 komentářů u „V mlze“

Napsat komentář