Velký šéf.

 

Seskočil jsem na zem z větve staré jabloně, přitisknul uši k hlavě a hnal se tryskem nejkratší cestou domů.

Divoška mi marně uskakuje z cesty. Plácnul jsem jí přes zadek, protože přede mnou nestihla prchnout do okénka ve stodole. Tlapkami buším do trávníku, jako závodní kůň. Nacvičeným skokem prokopnu lítačky ve dveřích a vylétnu vzhůru po schodech. Horní lítačky mě sice trochu zpomalily, ale aspoň mírný efekt se dostavil.Čert
Kíkule zalezlá pod válendou vyděšeně zírá vyvalenýma očima. Zježená Pidla sedí nahoře na skříni a rychlými pohyby si olizuje přední tlapku, ve zbytečné snaze předstírat péči o kožíšek.

Pyšným krokem se procházím obývákem. Ignoruju syčení Kíkule, která se před mým pohledem přitiskla ješte blíž ke zdi. Předvádi mi dokonalý chrup i to, že jí nepáchne z tlamky. Moje táhlé miiiáááuuů nenechá nikoho na pochybách, kdo je tady pánem. Všichni dobře ví, že se klidně utkám i se vzteklou pumou. Pidla vyhodnotila situaci a raději zůstala na skříni. Ale kde je Bela? Ahá, ta leží na botníku na chodbě. Tak to jí nebudu rušit, stejně s ní začíná být poslední dobou nuda, jen se na mě šklebí a už jí nebaví přede mnou utíkat, ani když jí občas štípnu do zadku.
To mě baví, když jsou holky stále tak hezky ustrašené …

Když už jsem doma, udělám pár kroků vedle do koupelny a na ručník, přehozený přes sušák, nenápadně ucvrnknu pár kapek. Vím jak to správcová miluje, když vyleze z vany a rozetře si po těle můj jemný parfém. Dodnes mě mrzí, že za to vždycky získával veškerou slávu Kosťa, ale budiž mu to přáno.

Dojdu k odpadkovému koši a zkušeným chmatem ho svalím na zem. Stačí párkrát zašátrat a všechny ty papírky jsou venku. No, zas nic moc. Kde jsou ty časy, kdy tam nechávali kelímky od jogurtů, stanioly ze sýrů a někdy i kousek šňůrky od špekáčků. Teď jen samé sáčky od pečiva, staré účtenky a reklamní letáky.
Nuda. Sednu si k horním lítačkám začnu si s nimi pinkat. Je to zvláštní, proč se správcové tahle má hra nelíbí? Je tam magnet a dvířka se vždycky tak krásně rychle přicvaknou do zavřené polohy.

Mám nápad. Na malou chvíli předstírám na válendě spánek. Všude už je klid, tak zkusím bleskový start. Teď! Střihnu ušima, seskočím a chvíli jako kdybych běžel na místě jen proškrabuju podlahu. Když se konečně odpíchnu, je ze mě letící bílá čmouha. Povedlo se.  Lavinová reakce. Kliďas Buřt se probudil, skočil ze škrabadla do dálky, přímo na misku s granulemi. Jejich rachot vyděsil Zikmunda, který výskokem převrhnul košík ve kterém podřimoval. Bela ještě víc zbledla. Pidla v panice vyběhla ven.

Paráda! I správcová sebou konečně hnula. Neklidně se zavrtěla ve svém nočním pelechu a tím mi v něm uvolnila místo. Jen páník, ten stále nehnutě sedí v křesle. Oči upřené na televizní obrazovku, v ruce drží dálkový ovladač. A já jako kdybych ho slyšel:
,,Co to zas vyvádí! Ten náš Pošuklík… ,,

Napsáno v srpnu 2013

 

6 komentářů u „Velký šéf.“

Napsat komentář