Můj život s kotětem 11. díl – Ještě že mě máme!

2015-10-12 13.33.12
To spadlo fakt samo!

Dneska jsem dvounohé přinesl do postele pavouka. Za odměnu za ten krásný bifteček, který jsem zblajzl včera. Pavouka jsem sám ulovil, i když pravda, Nelinka mi pomáhala. Když jí nehoním a neskáču jí na záda, tak přede mnou neutíká a pak je s ní docela legrace. Chytáme spolu mouchy na okně a společně shazujeme dvounohé orchideje z parapetu. Taky jsme společnými silami podupali africké fialky… No ale zpátky k pavoukovi. Byl krásný, vypasený, nejhezčí pavouk z našeho chovu v komoře! Proto vůbec nechápu, proč dvounohá vřískala jak polnice a pak, když ten úžasný exemplář vyhodila do koše, sundala z postele povlečení a nacpala ho hned do pračky. Já fakt nevím, kde byla chyba. Asi se budu muset příště víc snažit a vybrat ještě většího a křupavějšího pavouka.

Beruška, to je naše sibiřská vzducholď, se se mnou pořád moc nebaví. Dvounohá říkala, že je to proto, že ji moc otravuju. Uznávám, má pravdu. Pokaždé, když jde Beruška okolo, musím jí pěkně prohnat faldy, anebo ji lovit. Tuhle jsem ji úplně ukázkově ulovil! Pověsil jsem se jí packami na krk a zakousl do toho legračního chlupatého bryndáku, co tomu dvounohá říká náprsenka. Bohužel, když se pak Beruška rozeběhla, zapomněl jsem se pustit, takže jsem jel po zádech pod jejím břichem přes celý byt. Vůbec netuším, proč u toho dvounohá hýkala smíchy. Na tom přece nebylo vůbec nic směšného! A taky nevím, proč litovala, že to nenatočila na video.

Včera dvounohá řekla, že se ze mě stává vegetarián. Nevíte, co to je? Řekla to poté, co jsem si mezi plnou mističkou kuřecí konzervičky a lžící řeckého jogurtu vybral ten jogurt. Teda to je lahůdka, dostávám ho vždycky k snídani a dvounohá mi tam sype ještě takový bílý prášek, že prý na imunitu. To už teda vůbec nevím, proč mi dává, leda by chtěla, abych kandidoval do parlamentu, tam prý mají imunity tolik, že je to až hanba. Já jsem ale slušný kocourek a žádnou hanbu nedělám. Naopak doma pomáhám a hodně! V pátek jsem pomáhal přesazovat kytky, už to chudinky potřebovaly. Díky mé pomoci přesadila dvounohá vyhrabanou dracenu a zvrhnutou orchidej. Taky mě chválila, říkala, že beze mě by fakt nevěděla, co má dělat.

Dneska dopoledne jsem taky pomáhal. Dvounohá úřadovala a já jí pomáhal vyndávat papíry z tiskárny a tužky ze šuplíku. Taky jsem prohnal obě vzducholodě, aby nepřekážely na pracovním stole, skartoval jsem dokonale fakturu, rozlil minerálku a mezitím, co si dvounohá vařila kafe na pevné nervy, roztahal jsem po bytě všechny hračky. Šlápla pak s tím kafem na pískací míček a hned měla nervy dokonale utužené. Už ani to vybryndané kafe nepotřebovala. Jsem prostě užitečný pomocník, bez kterého by si doma vůbec neporadili, takže ještě že mě máme!

Váš Tomík

12 komentářů u „Můj život s kotětem 11. díl – Ještě že mě máme!“

  1. Tomíku, kdyby tě neměli, tak by si tě hned museli pořídit.
    Ten větší a křupavější pavouk, tak ten mě teda dostal. Úplně to vidím v barvách. Já jsem jednou dávala Otíkovi pusu na čumák a až potom jsem si všimla, že mu z pusy visí dlouhá pavoučí noha. No málem jsem se v kozí roh obrátila, ale nakonec jsme to ve zdraví oba dva přežili.http://veselykocour.cz/wp-content/themes/twentyfourteen-child/images/smiley.png

Napsat komentář