Můj život s kotětem 10. díl – Pracovitý kocourek!

2015-10-11 14.53.58
Pomáhám, až se ze mě kouří…

Jsou čtyři hodiny ráno! Ještěže mají dvounožci ty čísla na stropě ložnice, jinak bych to určitě prošvihl. Dvounohá spí a to by mi neodpustila. Potichoučku, abych neprobudil ty dvě nafoukané vzducholodě, vyskočím do postele dvounožců a zlehka přejdu po dece dvounohé. Dvounohá se nespokojeně zavrtí, tak chvíli počkám, až zase usne hlubokým spánkem. Výborně, už zase spí. Připravím se, nasměruju a pekelně se soustředím. Nerad bych něco spletl… „Tomíku, já tě něčím praštím! Už zase!“ Ječí dvounohá, protože jsem jí ve spánku skočil zezadu na hlavu a kousl ji do vlasů. Dělávám to každou noc a dá mi hroznou práci to nezaspat. Rychle pak prchám doslova hlava nehlava, většinou přes obličej dvounožce, probuzeného rykem dvounohé.

Je šest ráno! Ulovená dvounohá a zašlápnutý dvounožec už zase usnuli a tak je čas na hraní si s kulodráhou. Před tím ale schroustnu několik granulí, aby to dvounohá neviděla. Myslí si, že je nežeru, ale to vůbec není pravda! Snídani mi dává až v deset a druhou večeři o půlnoci, tak copak bych mohl mezitím nevyhynout hladem, kdybych nejedl i granule?
„Já toho kocoura trhnu mezi dveřmi!“ Ozývá se z ložnice brblavě dvounožec, zatímco si pinkám se zvonící kuličkou a občas poškádlím míček kulodráhy. „To mu nemůžeš ty hračky na noc uklízet?“
„Nemůžu,“ odvětí rozespale dvounohá. „Jsem ráda, že po mně skáče až ráno a ne celou noc.“ No príma, dvounohá je ráda, že jí hned po ránu ulovím. Právě to řekla! Slyšeli jste, ne?

Je osm ráno! Nejvyšší čas vyzkoušet nejnovější hračku, kterou jsem včera večer objevil. Po návratu z výletu se v ložnici zjevila šustivá igelitová taška, plná špinavého prádla. Je strategicky položená přímo u stěny, kousek od postele. Je bezva měkoučká, bude se do ní skvěle skákat s rozběhem. A hlavně… ŠUSTÍ!!!! Jdeme na to! Rozběěěěěh a hups!

Deset dopoledne a dvounohá konečně vstává. Vrátila se, chudák, ze zájezdu s divadlem až ve dvě ráno, tak se potřebovala vyspat. Doufám, že ocení, že jsem konečně sundal zespod sedačky ten papír, který tam tak překážel. Sice byl lepivý, takže jsem ho musel oškubávat po kouskách, ale zas je výborně recyklovaný. Že tam bylo napsáno v osmi jazycích (snad i včetně hantecu a ostravštiny), že se nemá sundávat, kvůli barvě kůže? Aby se sedačka dala opravit? Ale v kočičštině to tam napsané teda nebylo, takže máš smolíka pacholíka, dvounohá. Musíš ti ty samolepící a zmuchlané puzzle hezky po večerech slepit. Já vím, že tě ze mě trefí šlak, tos už říkala. A já na to celou dobu čekám, protože jsem zvědavý, co to ten šlak je a jestli nemám chtít, aby trefil radši mě.

Už bude brzo dvanáct. Měl bych dvounohé pomoct, bude muset brzo do práce, vydělávat zase na moje konzervičky a kapsičky. Dneska mi dala k obědu lososa, tak si to zaslouží. Mohl bych jí vyžehlit oblečení, co má připravené v ložnici. Jak to ale udělat, abych to všechno stihl? Aha, už vím! Shodím kalhoty i halenku na zem a budu žehlit všechno najednou. Dvounohá šla před chvilkou na nákup, tak bude ráda, až se vrátí. A taky bude ráda, když jí pomůžu zase vybalovat tašku s nákupem. Když jsem minule uchvátil pytlík s koblihami a rozhňácal je po koberci, řvala samou radostí.

Až se dvounohá z té radosti probere, a začne vnímat svět, tak Vám zase napíšu.

Váš Tomík :-D

12 komentářů u „Můj život s kotětem 10. díl – Pracovitý kocourek!“

Napsat komentář