Můj nejoblíbenější pelíšek.

DSC_2961Nebudu předstírat skromnost. Můj nejoblíbenější pelíšek je samozřejmě ten největší.                               V ložnici.
Jen mi nejde na rozum, proč mi do něj správcová stále leze. Chce se se mnou mazlit? Každou noc?
A leze tam každou noc i páník. Dřív tam chodíval jen na chvíli.  Spal většínou v křesle u televize, ale křeslo mu zabavili Zikmund s Belou. Teď se po večerech kroutí na židli a pak si jde unaveně ulehnout, do toho mého krásného pelíšku. Měl bych tomu udělat přítrž, ale je riziko, že se na jeho místo vetře Pidla.
To mám tedy raději páníka, než jí.
Páník totiž nikdy neseká drápama. Pozoroval jsem to. Když  z pelíšku vykoukne noha, Pidla to bere jako výzvu ke hře. Zvesela do nastaveného palce zasekne drápek.
Chi chi chi. Palec zas fofrem zajede spátky pod peřinu.
Mám páníka raději i než Buřta.
Buřt k ránu chodí celý zmáčený od rosy a vytírá si kožich o peřinu. Správcová mu jí nadzvedne a Buřt si k ní zaleze. Musí pak pelíšek rozebírat, nosit na terasu a sušit na slunci.
Kíkuli jsem jsem v mém pelíšku nezahlédl, jen po ní občas zůstává vyhřátý důlek na polštáři.

A už mě nezdržujte.
Mám před sebou dlouhou cestu. Mléčným krokem jdu do nikam. Po cestě vytrhávám vlákna z povlaků.  Správcová to zbožňuje.
Něžně bere mé tlapky do svých dlaní …

5 komentářů u „Můj nejoblíbenější pelíšek.“

Napsat komentář