Můj život s kotětem 8. díl – Konstruktér

2015-09-17 12.21.57Taky máte dojem, že obyčejné kočičí hračky jsou leda tak pro mrňata? Že pro správný chlapy to chce kapánek vyšší level, prostě Hard Core? Já jo a proto jsem si dneska v noci jednu takovou hračku vyrobil. Vezmu to ale popořádku…

Dole, o patro níž je parketová podlaha. To je samo o sobě bezva, hlavně při hraní s tvrdou, nejlépe dřevěnou kuličkou. Asi pro mi tam dvounohá dala úplně nepochopitelně jenom plyšáka, měkkou nezvonivou myšku a pěnový tenisák – no prostě nuda. Začal jsem proto tím, že jsem si tam sám instaloval gumového tvrdého hopíka a následně pingpongový míček. Ten sám o sobě, pinkaný proti dveřím, zvedl z postele maminku dvounohé. Šla se podívat, kdo jim to o půlnoci bourá barák, a když zjistila, že si jenom já hraju, míček mi nechala a šla si zase číst do postele. Úspěch! Míček mi nesebrali, takže mohla začít druhá fáze vývoje pořádné chlapské hračky.

Stoprocentní úspěch jsem slavil, jak už jsem napsal, dneska v noci. Vyhrabal jsem pingpongáč ze skrýše v botě dvounožkyně a hodil ho do prázdné konvičky na zalévání kytek. Ťuklo to, ale ještě to nebylo ono. K dosažení maximálního úspěchu jsem tu konvičku povalil a začal ji kutálet po parketách, přihrávat si ji packami sem a tam a prát se s ní. Šlo to sice těžko, protože byla docela těžká a pořád mi na ní něco překáželo, rachot to ale byl perfektní. Přiběhl dokonce i dvounožec a to je co říct, protože když ten spí, tak prostě spí. Když uviděl mě, jak se celý naježený zmítám po podlaze s konví, a dvounohou, jak se dusí smíchy, zavrtěl hlavou a šel si zase lehnout. Škoda jen, že mi dvounohá mou dokonalou chlapskou hračku po chvíli sebrala. Prý abych neprobudil její rodiče. Míček mi ale nechala, a to bylo nejdůležitější. Schoval jsem si ho zase do její boty a přemýšlel jsem, z čeho vyrobím další hračku…

2015-09-17 12.18.39Konečně! Objevil jsem skvělý bambusový košík. V tom bude míček určitě výborně rachtat. Co na tom, že je plný nějakého usušeného smetí? Alespoň si to dvounohá uklidí, beztak se na to nedá koukat.

Výsledek mého snažení můžete vidět na fotkách. Když já ale ten košík naprosto nutně potřeboval, tak co jsem mohl dělat? A že tam bylo 120 usušených růží? No to je toho, já i rošťáren vymyslím za den víc, než bylo těch zaprášených kytek.

Váš konstruktér hraček, Tomík!

10 komentářů u „Můj život s kotětem 8. díl – Konstruktér“

Napsat komentář