Proč se jmenuji Čert

Tento článek patří do Historického okénka, protože byl napsán už v září 2010, hodí  se ale i do právě aktuální rubriky Kočičí příběhy – Jak jsem přišla zrovna k této kočce. 

Kdysi dávno mojí dvojnohou správcovou kouslo klíště. Klíště tak vzteklé, až se jí z toho zapálil mozek. Obě jeho buňky v něm zběsile rejdily z místa na místo, až jí nakonec přetvořily mozek na nový, zkočkovatělý.
Následky toho byly zcela jasné, chtěla kočku.

Získat kocoura z útulku nebyl žádný problém. Dvojnožci si ho pojmenovali Macíček. Po první zimě strávené s nimi ve společné domácnosti zesílil a byl přejmenován na Buřta.
No a Buřt nám pěkně začal prošlapávat cestičku. Chudinka, z počátku nesměl do ložnice, o průchozích dvířkách si mohl jen snít a krmili ho hnusnými levnými granulemi. Byl jedináček. To správcová napravila, když mu vyhlédla v útulku stříbrného kamaráda (původem z britských ostrovů). Že přivezla opelichanou vyzáblou hnědou kočku Pidlu, byl asi důsledek jejího zkočkovatělého myšlení.

Pidla a Buřt
Průkopníci Pidla a Buřt

 

Zkušená Pidla v novém domově vůbec nelenila a začala vybrušovat chování dvojnožců k dokonalosti.
Když přijde v zimě kočka domů, dvojnožci fofrem vstávají a rychle přiloží do kamen.
Při chůzi šoupou nohama, aby nám nešlápli na tlapku.
Granule kupují pouze superprémiové.
Postele stelou, až když vstanou i kočky.
Nábytek je odtažen od zdi tak, aby bylo při hrách kudy probíhat, atd. Jak všichni jistě sami dobře znáte.
Pak se ale Pidla rozhodla, že přejde za duhový most. Správcová jí to za žádnou cenu nechtěla dovolit a podařilo se jí to rozmluvit až s pomocí veterináře.

To tedy byl ten poslední impuls k tomu, aby si dvojnožci pořídili mě. Bělouška.
Zkočkovatělý mozek způsobil správcové částečnou paranoidu. Bělouška tedy proto, aby mě dobře viděla při kontrolách a šmírování i venku a za šera. Smutek po mé mamince mi zmírnila tím, že si mě do nového domova vzala i se sestrou Belou.
Cesta byla hodně dlouhá a pořád jsme potkávali Mikuláše s anděly a spousty čertů, které jsem hlasitě zdravil a snažil se jim z přepravky mávat. Proto mi říkají Čert. Podle datumu přivezenin.

čert a bela
Dvojitá dávka bílé něhy

Díky tomu co začala Pidla s Buřtem, už nebyl problém vymazlit si své dvojnožce k naprosté dokonalosti.
Pohybují se pomalými vláčnými pohyby a už umí lézt i po čtyřech.
V noci nám zahřívají pelíšky.
Z bytu je naše kolbiště.
Postel je ring.
Z křesla máme luxusní škrábadlo.
Do vany se vpouští živá kořist.
V květináčích se pěstují pouze šanta, nebo šáchor.
Šplhat a lézt se smí všude a po všem. Mnooo, záclony tedy jaksi nemáme, od té doby, co jsme jednu strhli i s garnýží.

Ale říkat… říkat to si klidně můžou co chtěj. Já jsem totiž hluchej.

5 komentářů u „Proč se jmenuji Čert“

Napsat komentář