Pro Jáju, ale vlastně nejen pro něj

Koukám na hromádku černých chlupů, stočených v košíku škrábadla a je mi tak zvláštně po těle. Ten kocour se k nám nasáčkoval vloni v létě. Snažil se o to dlouho, než se mu to konečně povedlo. A za ten rok se stal naprosto nedílnou součástí domácnosti. Netuším, kde dlouhé roky předtím, než přišel k nám, pobýval. Netuším, co ho v životě potkalo, ale určitě to nebylo vždy jen pěkné. Vždyť i k nám domů se dostal vlastně až poté, co se vrátil z nějaké toulky s rozbitou hlavou.

A přitom tak úžasné zvíře jsem ještě neviděla. Je milý, mazlivý, něžný, přítulný, prostě úžasný. Když se na mě podívá těma svýma zlatýma očima, vidím v nich lásku a příchylnost, vděčnost a něhu. Kdykoliv přijde domů, rozhlédne se, vyškrábe za mnou kamkoliv, jen aby mi mohl párkrát ducnout hlavičkou do hlavy a dát tak najevo, jak moc je rád, že je zase doma. Věřte nebo ne, mám kolikrát dojetím až stažené hrdlo.

A teď tu leží a spí. Přivezli jsme právě ho z veterinární kliniky, kde mu v narkóze vyndali všechny čtyři špičáky, bolavé a poničené. Oddechuje, pochrupuje a neposlušný jazýček mu vylézá z pusinky, nemaje se o co zastavit.

Tak moc jsme se o něj báli. I když doktorce na klinice věřím, přece jen dvanáct let je dvanáct let a nikdy nevíme, co se může přihodit.
Ani jsme netušili, jak moc ho máme rádi. Je tak samozřejmou součástí domova, stejně jako všechny ostatní kočky, že až ve chvíli, kdy nám došlo, že by tu s námi už taky být nemusel, jsme zjistili, jak moc by nám chyběl. A to štěstí, když jsme ho vezli již vzbuzeného domů, a když se potom v klidu a již bez bolesti najedl a napil…

Kočky.

Dostanou se nám pod kůži tak hluboko, jak jen mohou. Jsou krásné, jsou elegantní, jsou tak ladné.
Pro někoho jen kočky.
Pro nás součást života, domova a pohody.
Díky za to, že jste s námi, moje milé přítelkyně kočky.
Je jediná věc, co po vás chci – buďte s námi ještě hodně dlouho.

 

PS. Jája absolvoval tu operaci v pátek 21.8.2015, takže dnes už o ní ani neví. Už zas se futruje co to dá a už zas má jiskru a elán. A já jsem za to moc ráda.

15 komentářů u „Pro Jáju, ale vlastně nejen pro něj“

      1. Radu,snažím se,nevím,co bych bez miláčků byla-nebo spíš nebyla.A co se omlouváš??? Jen ti řeknu,že vedra nejlíp přestála naše 20letá Tifanka a v pohodě tu pobíhala jako to kotě:-
        A sestra,co ke mně chodí,říká,že podle ní je felinoterapie mnooohem lepší,než canisterapie:-)))
        mňau

Napsat komentář