KAROLÍNA A SAM – HOSTÉ NA VESELÉM KOCOUROVI

Naše hosty už nepředstavuji, už je všichni znáte. Opět nám posílají dvojdrabble, z pohledu dvou koček.
Tentokrát na téma Tak tomu říkám správnej pelech…
baner 2

Jak se u nás bydlí Samovi
Už je to nějakej čas, co žiju v týhle rodině. Docela to ujde. Strava je v pořádku, i když by mohla být častější. S paniččiným: „Ne, nedostaneš třetí večeři, Same,“ – s tím teda nesouhlasím. Zvlád bych ji. Ale budiž.
Horší je ubytování. Pravda, křesla jsou měkká, ale… našel jsem něco naprosto neodolatelnýho. Bylo to placatý a zvláštně to vonělo. Neodolal jsem a vecpal se dovnitř. To bylo vono. Tak tomu říkám správnej pelech…
Panička mě vytáhla, i když jsem se vzpíral všema čtyřma.
„Nemůžeš spát v mé tašce na noutbuk,“ tvrdila.
Myslím, že můžu. Až nebude koukat, vlezu tam zas.
A co k tomu dodává Karolína
To nepochopím. On vleze prostě všude. Moje křeslo, můj kout, moje police… kam kouknu, tam je. A jelikož už mě přerost, vyhodit si ho netroufám. Ach jo.
Panička mě nebrání. Hudrovala jedinkrát, když jí vlezl do takového toho měkkého placatého, co do toho dává to tvrdé, ještě placatější.
Tak jsem se rozhodla. Budu charakter a i když ona na mě nedbá, já se jí zastanu. Hbitě jsem tu placatost počurala. Teď už ti v tom spát nebude, uchechtla jsem se.
„Karolíno!!!!“ ozvalo se zaječení a než jsem se nadála, popadla mě za krk a vyhodila ven.
Vděčnosti se kočka nedočká.

5 komentářů u „KAROLÍNA A SAM – HOSTÉ NA VESELÉM KOCOUROVI“

Napsat komentář