Naše kočky a živitel Jiřík

DSCN2427

Můj Jirka měl vždycky rád zvířata, přesněji tedy psy, kočkám nevěřil. Znal jen ty u babičky polovenkovní, z kterých ho jedna, když byl ještě malý, škrábla. Stejně pak, když žil sám, jednu opuštěnou krmil.
Pak poznal mě a já měla Morinku. Nejdříve se k sobě neměli, pak ale našli společnou cestu a to že Morinka si přišla k němu na klín pro pomazlení. Za rok nám maminka dala k vánocům Sněhurku. Byla to jeho první kočička od kotěte, byla mazlivá, bílá, krásná. A vybrala si jeho. Postupem času se stala Morinka stínem mým a Sněhurka jeho. Fajn, kočičky si nás rozdělily spravedlivě. Má je rád obě, ale…

Do té doby než začnou mrouskat. Sněhurka jen tak tiše vrzá a vrká, zato Morinka má své koncerty. Její táhlé a hlasité mrrrááááu přivádí našeho živitele do stavu nepříčetnosti.
Čičinka se tiše připlíží, tak aby na něho viděla, upře na něj zamilovaný pohled a spustí.

MRRRRÁÁÁUUU, MRRRRÁÁÁUUU, MRRRRÁÁÁUUU!!!

Ozve se řev, táhni sfině a letí pantofle. Chachááá, trefit, nebo chytit kočku, není tak jednoduché. Rozhodně je rychlejší štíhlá kočka, než bříškatý živitel.
Jenže ona si nedá pokoj a snad mu to dělá i naschvál…

Za chvíli se zase ozve její mrrráááu a Jiřík šílí. Popadne smeták a jde po ní, kočička zaleze pod postel a živitel mydlí do podlahy a řve nepublikovatelné nadávky. Počet přeražených smetáků, je takový, že mi zbyl jeden ometený hnusný mrzák, kterého si úzkostlivě schovávám.
Čičinka je ale tvoreček mazaný a sedí si jakoby nic, pak běží do ložnice pod postel, kde je taková nepsaná demarkační čára a pod postelí si zakoncertuje. Živitel jen křine, ale dobrý.
Jenže na včerejšek v noci čičule řvala živiteli u postele, ten se naseránkoval, popadl hokejku a tvrdě šel po kočce. Jasně, že neměl šanci, číča je rychlejší.

Jen jsem se ptala ráno sousedky, zda je nevzbudil opravdu nepublikovatelnými nadávkami. Prý né.
Sousedka je taky kočičí, tak ví oč jde a na to, že se od nás z bytu občas ozývá křik živitelův jako například ty sfině zasjaná, poletíš z baráku, si už dávno zvykla.

Už se opatrně neptá, zda ty nadávky patřily mě.

P.S. Upozorňuji, že žádná kočka nikdy nepřišla ani nepřijde k úhoně. Živitel který štěká, nekouše.

9 komentářů u „Naše kočky a živitel Jiřík“

  1. No, milovník koček se z vašeho Jiříka tedy rozhodně nestal. Z jakého důvodu kočku nevykastrujete? Trápíte jí i sebe. Když nemá kočka možnost styku s kocourem, mrouskání se stále opakuje, kočku vysiluje a zdravtně jí škodí. Pokud jí nevykastrujete, musíte se smířit s tím, že je to součást jejího života, stejně jako spánek, jídlo, vyměšování…. A pokud jí za to trestáte a ještě takovým nehorázným způsobem, pak vám do rukou kočka a ni jiné zvíře rozhodně nepatří!

  2. Je fakt, že si nedovedu představit nemít kastrované kočky. Vzhledem k tomu, že jsou polovenkovní, tak bychom nebyli Hotel U devíti koček, ale asi Hotel u Devadesátidevíti koček, a možná už bychom byli v blázinci :-). Jo, taky doufám, že popsané už je minulost a smeták na kastrované kočky netřeba..

Napsat komentář