Můj život s kotětem 3. díl – Já už to umím všechno sám!

2015-08-14 15.56.07„Tomíku, kde jsi byl? Slíbili jsme, že napíšeme ten třetí deníček.Tety na něj čekají.“

„Zavřenéééééj! Byla tam tma a já se tam báááál!“

„Hlupáááák! Utekl dolů k rodičům a tam ho omylem zavřeli ve špajzu. Trdlo! Seděl tam hodinu na koši s bramborami,“ žaluje zlomyslně sibiřka Beruška, která si užila alespoň chvilku klidu.

„To jsem ráda, žes zalezl jen do spíže a ne rovnou do sklepa, nebo na zahradu. Doufám, že si to budeš pamatovat a už nebudeš utíkat.“

„Hlááááád!“

„No jo, co od tebe čekat jiného. Poslouchat, to ne, ale cpát se, to jo. Tak já ti dám večeři, ale pak hned musíme napsat ten deníček.“

„To by se ti dvounohá líbilo, abych ti ho zase diktoval a ty ses tak dozvěděla o všech mých rošťárnách. Tůůůůdle nůůůůdle! Když už umím chatovat s tetama a dávat příspěvky na fejsbůůůk, tak deníček zmáknu levou zadní.“

„Když myslíš…“

„Počkejte minutku, jen co shltnu večeři. Já už to umím sám.“

„Jo, to vidím, že umíš všechno sám. A zmizni z té myčky! Exkurze skončila, u vchodu odevzdat papuče.“

2015-08-14 13.21.54„Papuče? Jaký papuče? Já mám tlapičky a jdu natlapkovat deníček.“

Jsem zpátky a konečně sám. Odteď už budu psát deníčky já, bude to tak rychlejší. Dneska vám musím napsat, jak jsem se rozhodl, že budu průzkumník. Prozkoumal jsem nejen ten koš s bramborami dole ve špajzu, ale taky sprchu, když si dvounohá zrovna myla hlavu. Všechno šlo dobře. Bezpečně jsem se vyhýbal tomu proudu ošklivé a studené vody a nechápal, proč si dvounohá máčí kožíšek, co má na hlavě. Packoval jsem kapky, které ke mně přilítly, a olizoval si tlapky. Byla to príma zábava, do té chvíle, než jsem chtěl přejít po okraji sprchového koutu. Doteď nevím, čí to byla vina, moje určitě ne, já jsem šikovný kocourek, ale podjela mi tlapka a já žuchnul rovnou pod sprchu.

Fíííííííííí, zdrhááááááááám, letííííííííííím, pááááádíííííííííím!

Dvounohá se smála a pak mi říkala, že světlo je proti mně lenoch. Dokonce jsem ani nepotřeboval ten kyblík, co kvůli mně dali do sprchy a vyletěl jedním odrazem až na okraj a z něj na schůdky, na předložku, na koberec, na parkety a zase na koberec. Tam všude za mnou zůstala mokrá stopa, jak kdybych byl nějaký šnek. Šnek já ale rozhodně nejsem, spíš blesk, tryskomyš a mokrá krysa Vasilisa.

Jůůůůů, já umím skákat! Já se to v té sprše naučil! Můžu zkoumat ve výškách a už se tam dostanu. To je príma, můžu vyhnat Berušku ze židle a Nelinku ze škrábadla. Můžu v noci skočit dvounohé rovnou do obličeje a rafnout jí do nosu a do obočí dřív, než se probudí. Má to teda chybu, protože ona se ve spánku ožene a praští mně, ale já jí za to rafnu ještě víc, abych se jí pomstil. To je super hra, tu hraju moc rád, protože skončí tím, že dvounohá rezignuje, vstane a jde mi udělat papání, aby se mně zbavila a mohla dál spát.

A já už jdu taky spát. Nějak jsem se tím psaním deníčku unavil.

Váš Tomík :-)

8 komentářů u „Můj život s kotětem 3. díl – Já už to umím všechno sám!“

Napsat komentář