Morinka vypráví o Bublině

b

Povím Vám něco o Bublince, kočičce paniččiny maminky.

Jednou přišel někde z venku Pepa, to je bratr mojí paničky a říká své mamince, že venku sedí nějaká cizí kočka. Maminka Miládka vzala hned něco k snědku a šla se na ni podívat. Na dvorečku sedělo ,,cosi“ a vypadalo to jako ruská čepice, která prošla válečnou vřavou. Maminka na ni zavolala a kočička odpověděla nesmělým kik… Nechala se pohladit a vzala si nabízené jídlo. Nebyla nijak zvlášť vyhublá ani vyhladovělá. Jen měla kožíšek samé trní a větvičky a byla špinavá a hlavně plstnatá. Maminka zrovna kočku neměla a tak si řekla, že si jí nechá, když tu bude chtít zůstat. A Bublinka zůstala. Maminka jí vykoupala, a chtěla vyčesat, ale protože to nešlo, tak jí musela ostříhat velice nakrátko, místy skoro dohola.

Dovezli jí k panu doktorovi a ten řekl, že je to sibiřanka a moc se mu líbila. Řekl, že bylo dobře, že ji ostříhali, protože on by to udělal také a to proto aby nedostala ekzém. Však ona obroste a bude nádherná. Dostala očkování a tabletku proti červíkům, očkovací průkaz, jméno Bublina a tím se stala platnou členkou domácnosti paniččiny maminky.

Maminka Miládka měla doma také psa. Lucinku, fenku trpasličího německého špice. Nafoukanou, majetnickou blondýnu s hnědými melíry, která po smrti kocourka Macíka byla již několik let jedináčkem. Moc se jí to nelíbilo, že už není hlavním zájmem rodiny, ale musela se s tím smířit, aby se panička nezlobila. Je pravda, že si ty dvě nic kalýho nevyvedou, a mamince z nich jde někdy hlava kolem.

Bublina ráda spí u stolu na židli, schovaná za dlouhým ubrusem. Ve spánku jí spadne dlouhý huňatý ocásek a visí v celé své parádě. Ale jen do té doby, než si ho všimne Lucinka…
,,Lucko nesmíš, nedělej to, nech ji být!!!“ zlobí se maminka, ale jen se otočí kousne Lucka Bublinu do ocásku
Jenže Bublina není dnešní a nenechá si to líbit. Počká si, až jde Lucka na záchod a jen přidřepne, začne Bublina přes ni skákat sem – tam, sem – tam… Lucka se zlobí, hudruje a nadává ale Bublina z ní má legraci.
Tenkrát, maminka zapomněla dát Bublině tabletku a byla takhle krásná kočičí rodinka:

bb
A ještě něco o Bublince. Když jsem ještě já, Morinka, nebyla na světě a to se rozumí, že ani u nás doma, panička moc toužila mít kočičku, jenže pán to nedovolil. A tak si vyfotografovala Bublinu a ta se stala i její ikonkou na diskuzních fórech.

3 komentáře u „Morinka vypráví o Bublině“

  1. Bublinka je moc krásná. Mně osobně se moc líbí sibiřky, mainky, norské lesní a podobné kočky. Nikdy jsem dlouhosrstou kočku neměla, ale nakonec si mě přece jen jedna našla, viď, Jájo. Takže vím, že to s dlouhou srstí je poněkud horší, než u krátkosrstých, dovedu si představit, jak Bublinka vypadala, když k mamince přišla.

Napsat komentář